Kdo by si někdy pomyslel, že úspěch v dnešním světě je na hraně mezi zdravým životním stylem a dekadentními večírky? Každý den vycházíme z našich malých bytů se stejným odhodláním: uchopit život za pačesy a vyždímat z něj maximum. Každý aperol spritz, sushi wrap a posilovací trénink kdesi v parku je jen další dílek puzzle, kterým skládáme samotné sebe na laurinském plátně reality. Všichni se snažíme, abychom byli cool, ať už jdeme na ranní kafe, nebo se tlačíme v přeplněném autobuse, při maturitní kauze acai bowl a garancí, že nezapomeneme postnout něco na sociální sítě.
Kdo je tady pánem?
Dnešní doba nás učí, že v oboru wellness má každý slovo. Kdo by byl ale říkal, že starší generace, ti takzvaní “boomers”, mohou být vlastně našimi životními kouči? Například, pokud někdo při brunchi řekne „zkusila jsem to a to“, s každým dalším ukousnutím muffinů nabývají jejich slova na síle. Jak se říká, starý pes se těžko učí novým kouskům, avšak z pohledu yuppies obklopených drsným městským stylem, se ukazuje, že tradice vědí, jak se bavit. Úplně se člověk zapomene na jídlo, když si uvědomí, že třeba jeho teta od babičky, co ještě nosí retro mikiny, umí udělat absinth a prý v roce 1980 vyhrála mistrovství v parkouru. Co dodat?
Všichni jako by měli podepsanou dohodu, že se s úsměvem vezmeme k třem ráno domů z afterparty našich snů, se zákonem o tom, jak se nedá vyhnout chaosu, který nás čeká na sociálních sítích a přičemž máme úsměv jen na pózách v rohu baru. Možná je to typická yuppie smršť emotikonů, ale paradoxní na tom je, že přestože se v noci vyspíme, ráno nás čeká tenhle rituál s posilováním. A i když se snažíme zůstat mladí a lehce provokativní, otázka se tak nějak vznáší nad celou atmosférou: jakou povahu zavést, aby se celý team při rozhovoru o veganském burgeru nezměnil v chaos?
Co znamená vlastně “žít naplno”?
Když se ohlédnu zpět, nemínil jsem tuhle místní realitu zažívat jako středobod mého snažení. Proč nemůžeme na chvíli zapomenout na zrcadlo a užívat si bílé víno na zahradě s přáteli? S každým extrémním trendy mluvením o veganství, organických ovocičkách a kompletní detoxikaci, zpátky se na kečupovou klasikou, mluvíme o hlubších obavách. Žít naplno znamená najít rovnováhu, mezi chuťovkami z fast foodu a poledním tréninkem ve fitku. Ten klid, když po tréninku uvíznete s přítelem nad sklenkou vína při východu slunce je živoucím důkazem, že i chaos má své kouzlo.
To, že se snažíme najít smysl života v hektickém světě, ve kterém se pohybujeme, je téměř ironické. Fungujeme jako industriální vozík, za nímž se táhnou touhy a hledání identity. Ačkoliv stand-up komici a interní memy na sociálních sítích nám říkají, že život je jeden velký žert, vždycky se musíme odvážit se smát i sobě. Ten okamžik, kdy se poprvé propracujete na vysokou úroveň v mileniálovských kariérách, změní pohled na tu hrstku snů.
Život je úžasný zmatek, jehož vlivy se snažíme tlačit a ovlivňovat i zavedené koncepty. Ale co v případě, že se naše generace rozhodne postavit na chvíli? Možná se konečně odpoutáme od povrchnosti a vrátíme ke skutečným chuťovým zážitkům. Protože žít naplno neznamená jen vyjít ven a houpat se s městským slangem, ale také se učit chomáčem vedle sebe, s důrazem na smysl, odhodlání a příležitost užít si každou minutu.