Žijeme v době, kdy je realita často zastíněna kouřovými clony nejrůznějších filtrů. Sociální sítě ovládly naše životy a my neustále tlačíme na spoušť fotoaparátu, abychom zachytili okamžiky, které bychom měli spíš zažít než zaznamenávat. A zatímco se celý svět snaží prezentovat svůj nejlepší „já“, kdo se stará o ty opravdové chvíle plné špíny, humoru a lidskosti? Dnešní článek se podívá na to, jak moc jsme se od reality odchýlili a co všechno jsme za to obětovali.
Jako ve filmu, akorát bez scénáře
Zajímavý fakt: Vědci zjistili, že lidé, kteří tráví více než dvě hodiny denně na sociálních sítích, mají větší pravděpodobnost, že se budou cítit osamělí. A to je, dámy a pánové, vskutku ironické. Uprostřed bezpočtu „přátel“ na Facebooku a followerů Instagramu se cítíme víc izolovaní než kdy předtím. Jak to? To je hádanka 21. století, kdy se naše selfie s kocovinou zdají jako únik do světa jedniček a nul. A zatímco se snažíme prodat naši ideální verzi sebe sama, ve skutečnosti zametáme všechny trapasy pod koberec. Vždyť nikdo nevypadá špatně s filtrem na obličeji, který ukryje i ty nejhorší katastrovické rána.
Jak je možné, že čím více se snažíme dostat k ostatním, tím víc se od nich vzdalujeme? Sebeprezentace, kterou jsme si vytvořili, je jako Instagramový účet hrocha – je to roztomilé na pohled, ale ve skutečnosti mě pokouší tvrdá realita. No jo, ale jak se s tím bavit, když každodenní život vypadá jako by ho nikdo nechtěl sundat z plátna? Přijde mi, že nás víc než kdy dřív zajímají cizí úspěchy než naše každodenní malé vítězství. Měli bychom spíš oslavovat ty trapné momenty, protože na konci dne je to právě ta syrová autenticita, co nás dělá lidmi.
Obraťme to naruby
Jak bychom to mohli udělat? Možná je načase, abychom se zhluboka nadechli a přestali s tím nekonečným závoděním v „kdo má větší úspěch“. Co takhle založit hnutí za reálné chvíle? Pořádat akce zaměřené na sdílení našich nejvtipnějších, nejtrapnějších a nejvíce „lidských“ zážitků? Myslím, že upgrade našich profilů na houf zpropadených mini příběhů ze života by konečně mohl vrátit zpátky trochu té opravdovosti. Možná by to pak vypadalo jako skvělý večírek plný neúspěšných pokusů o tanec a žalostných karaoke pokusů – přece teď máme tuhle dovednost selfie opustit, protože přece jen, i ten nejvtipnější klobouk si zaslouží chvilku slávy.
Jasan, že to zní na první poslech jako další bizarní „inovace“, ale v realitě je to náš klic, jak vlastně žít. Tímto způsobem si nastavíme nové standardy, které nebudou o tom, kolik lajků dostaneme, ale jak moc jsme schopní se smát. Takže si vzpomeňte na to prvotní nadšení, když jste poprvé postavili pyramidu z prázdných plechovek piva. Proč nezapálit tuhle magickou atmosféru zpátky do našeho každodenního života a přestat si hrát na svatou nedotknutelnost?
Ono totiž v konečném důsledku nic jiného než ty bezprostřední momenty nám nepřináší skutečné naplnění. Protože upřímně, trávit příliš času na sociálních sítích je jako sedět na rozbitém křesle: může to vypadat cool, ale v paranormálních hláškách si nakonec uvědomíte, že tohle není místo pro vás. A my? My jsme přece ti, kteří by měli žít životem, který přináší radost!