Když se řekne chlast, máme na mysli mnohem víc než jen obyčejné popíjení alkoholu. Je to způsob, jak se dostat k lidem blíž, malinko si ulevit od stresu a poplavat v moři uvolněnosti, kde se všechny starosti zdají být pryč. Nejde ale jen o dávku opojení, chlast má mnohem širší kontext, a to jak kulturního, tak společenského rázu. Jak to tedy s tímto magickým elixírem vlastně je? Připravte se na fascinující jízdu, která nám otvírá brány nápojové alchymie!
Pivo a jeho mystika
Nepodceňujte kouzlo piva! Kdo by si pomyslel, že pivo může být vedle skvostných vín elegantním vyprávěčem příběhů a osvěžujícím filozofem? Pochází z historie stejně staré jako civilizace samotná, a je spojeno s náboženskými rituály i oslavami nespočtu kultur. V některých částech světa je pivo považováno za dar bohů, díky čemuž dávána jeho konzumace, v některých případech, duchovní rozměr. Naštěstí, i kdyby to byla jen čirá iluze pod vlivem chmelu, většina z nás si na těch pár lahvích večer vyloženě ujede.
Je zajímavé, že v oblasti “pivní kultury” existují statistiky, které tvrdí, že pokud by Američané pili pivo na úrovni Němců, byly by tamní pivovary na úrovni národního pokladu. Ale co si budeme povídat, schopnost vychutnat si pár kroucených půllitrů na terase s přáteli je přeci neodolatelným magnetem, který nás spojuje víc než společné zájmy. A že už jsme si v tom chlastu udělali vlastní olympiádu!
Víno dělané s láskou
Víno, to je další kapitola v knize nazvané “Jak se dostat do opojení” – a věřte nebo ne, má to svoje ale. Kdo by si pomyslel, že kvalita vína může ovlivňovat naši náladu až tak moc? Existují studie, které dokonce tvrdí, že víno nahradí sklenici anti-depresiv! Je to jako pohádka o Alence v říši divů, jen s lahvemi místo králíčků a táhnoucími čaroději s hroznem v ruce. Franz Kafka by pravděpodobně napsal novelu o životě, který se točí okolo lahví a hádkách o to, kdo ze sousedů má hezčí gruzínské víno.
Nejde si nevšimnout, že každá sklenka, kterou zvedáme, nese příběh o lásce, vášni a nekonečných rozmluvách o smyslu života. Třeba tu naši víno dělá během vteřiny vzácné, mnohdy je to jen otázka přátel, se kterými sdílíme toto potěšení. Někdy se vyplatí být víc než jen běžným konzumentem; stát se koncertním mistrem naší vlastní chlastací symfonie.
Alkohol jako terapeut
Zajímavé je, jak se v dnešní době chlast stává jakýmsi terapeutickým prostředkem pro rozloučení se s realitou. Mohlo by se zdát, že sklenka červeného po dlouhém dni v kanceláři je nová ceremonie blahobytu, o které se hovoří v posledních trendech wellbeing. Ale ruku na srdce, je to také skvělá záminka, jak si odprostit hlavu od povinností. Chlast nás v určitém smyslu spojuje, od rozkošnictví po rozporuplnost našich dnů. Kdo z nás by nechtěl, aby si to užil naplno?
A pak tu je ten okamžik, kdy se život zdá být jako jedna velká honba za příběhem, kde se na pozadí míchají barvy šampaňského a klidné šumění palmového listí. Takže, milí carpe diem lidé, ať už holdujete čemukoli, pamatujte, že v tom nepřestáváte hledat trochu magie. A pak, co byste od chlastu mohli čekat více, než že vám prostě udělá hezky na duši!