Žijeme v době, kdy se technologie stala tak důležitou součástí našich životů, že si bez ní nedovedeme představit ani ty nejbanálnější činnosti. Chcete si udělat kávu? Bez aplikace, která vám pohlídá její teplotu, jste v podstatě zváni na technologickou pohřební hostinu. Ale proč se nám tohle všechno vlastně děje? Co se stalo s tou dobou, kdy bylo normální mít v kapse pouze klíče a srdce plné touhy? Tento článek je pohledem na absurdity moderního života a na to, jak se z nás stali maratonci v závodě za nejnovějšími kousky techniky.
Svět, kde je důležitější displej než lidské interakce
Nedávno jsem narazil na statistiku, že průměrný člověk stráví pohledem na displej přes devět hodin denně. To je tak šílené, že jsem na chvíli přestal věřit, že čtu pravdivé informace a vymyslel jsem si vlastní teorii, že jsme se vlastně transformovali na kyborgy. V našich rukou se totiž ukrývá realita […] a paradoxně je tomu tak, že přestože každou chvíli kontrolujeme sociální sítě, soused nás pravděpodobně už dávno zapomněl. Naše blízké vztahy budou stejně silné jako jeho nedohnané důvody k tomu, proč s námi neprošel alespoň kousek druhého patra.
A co na to naše duše? Všichni víme, že digitalizace a touha po nejnovějších technologiích mají cenu, ale stojí to opravdu za to? Příběhy našich babiček, které se scházely u čaje a vyměňovaly si příběhy ze svých životů, jsou pro nás jakousi minulostí, na kterou občas nostalgicky vzpomínáme. Kam se poděly ty časy, kdy k nám slonka pralo a my jsme si s přáteli hráli na schovávanou na sídlišti? Kde je kouzlo, když virtuální reality trhají naše sny ve stylu „LIKE“ a „NEBO“?
Jak se brejkneza techno-otrokem
Každou chvíli vypadá, že jsme se sami zoufale propadli do konzumního víru, kde se nejnovější telefon stává naším životním partnerem. Co když však uděláme krok zpět a zeptáme se sami sebe, jestli jsme vůbec ještě schopni si ten život užít? To víte, některé gadgety vypadají fakt božsky, ale osobně si myslím, že aplikace neudělá ze mě lepšího člověka. Pounutí jakési hluboké vnitřní úzkosti, kdy si s přáteli místo obyčejného půllitru v hospodě doporučujeme nejnovější funkce v našem chytrém zařízení, to už zní jako scéna z kocábkového hororu.
Není to tak dávno, co jsem upadl do mdlob, když kolega s „next-gen“ hodinkami začal mluvit o víc než osmi různých funkcích měření. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak absurdní je, že gadgety převzaly roli našich starých parťáků a místo toho, abychom se těšili na společný víkend, se točily například okolo měření příchozích hovorů a analýzy spánkových cyklů. Co takhle si prostě říct: „Hej kámo, jdeme se vyřádit na hřišti, ať se nezblázníme!“
Tímto způsobem se můžeme vyvázat z metropolis proti vlastním stínům a aspoň na chvíli zavřít oči a poslouchat ten zvuk reálného života. A víte co? Ty gadgety? Dneska si je nechám v kapse a místo toho vytáhnu svoji sebestřednou tašku, naplněnou zážitky a příběhy. Protože co je lepší, než obohatit zážitek o pár smíchu, než investovat do kusu skla a železa, který je sice sexy, ale srdce si tím nekoupíš.