Kdo chce mít klidný víkend, když může s klidným svědomím propadnout vychvalovanému umění binge-watching? Brunch, dříve považovaný za pravý svátost, je dnes jako omáčka na paleu fetišistického jídla. V posledních letech se tak naší pozornosti dostalo něco zcela nového – víkendové maratony před televizní obrazovkou. Jak se to stalo, že odpoledne strávené s kafem a avokádem nahradila drsná kombinace popcornu a dramatických seriálů? Na tuto otázku se pokusíme najít odpověď mezi úsměvy a lehkým úsměvem nad absurdními faktory, které utvářejí naše víkendové rituály.
Jak z brunch zamířit k uzení více než jen masa
Je nepopiratelné, že s nástupem streamingových služeb do našich obýváků přišlo větší vypětí našich platebních karet. Proč se trápit při přípravě složitých pokrmů, jako je poctivá omeleta či božské pečivo, když si můžete nechat donést jídlo přímo k vašim odpadkovým pytlům? Všechno už bylo vymysleno a Netflix s oblibou nasazuje novinky, které vás nutí koukat a trhat obvyklé tradice. Studie ukazují, že lidé, kteří ze svého času po práci dělali rituály s jídlem, ztrácejí víc než pít z jednoho pohárku – ztrácí čas, který je možné strávit sledováním seriálů, které možná nikdy nekončí, zatímco si na nohy balí ponožky.
Mladší generace, která vyrostla v době neustálého spojení, se cítí stále více uzamčená ve svých domovech. Vychováváni s rozmanitými programy, které sice obohacují znalosti, ale zároveň vedou k obrovské nedůvěře k tradičním formám trávení volného času. Zábava se stává obřadem, kde vaření už nikoho nebaví. Bez ohledu na to, zda se říká, že jídlo spojuje, lidi raději spojí zlatožlutou krabičkou pizzy a ovládnou maraton svou „snídaní v posteli“, bez nutnosti opustit pohodlné útočiště.
Návyková síla episodní intriky
Závislost na televizních sériích je fascinující. Celé hodiny nám ubíhají jako minutky, a když náš zvědavý mozek ochutná ten správný příběh, je téměř nemožné se mu ubránit. Skutečnost, že se na nás valí víc a víc obsahu, nás nutí zapomenout na odpoledne strávené v parku, kde se nedělní odpoledne obvykle povídá a tráví s pohledem upřeným na nebe. Kdo chce tahat prkno přes trávu, když si můžete vychutnat další epizodu „Naší hrdinové v modrých uniformách“? Sledování těchto oblíbených příběhů nakonec vyprovokovalo touhu po nalezení vlastního hrdiny v naší každodenní realitě – a to je moment, kdy se brunch stává vzpomínkou na lepší časy.
Zábavní průmysl na nás vytváří tlak, ať už chceme nebo ne. Máme tady komedie, dramata, detektivky – a najednou se cítíme jako mistři v kategorii „Prokrastinace na maximální úrovni“. A to je důvod, proč se už nepokoušíme vyrazit ven s přáteli, když místo toho můžeme sedět v pohodlném pyžamu, křičet nad osudem hlavního hrdiny a čekat na další cliffhanger. Zatímco samotný proces konzumace jídla se stává rutinou, sledování oblíbených sérií nám umožňuje čerpání emocí, které jsou nedosažitelné v upachtěné každodenní rutině.
V téhle chaotické hře mezi kulturními trendy a technologickým pokrokem se brunch stává symbolem první dekády 21. století, zatímco binge-watching budí novou generaci, pro niž je „dělání víc“ synonymem pro „vzdání se normálního života“. My všichni se vzpínáme ve slastech pohodlí, ale co z toho nakonec zbyde? Vysněné víkendy se změní jen v prach z dalekých očí. A tak zůstává jen otázka – vydržíme tohoto rozmaru ještě dlouho, nebo se konečně vrátíme zpátky na jídlo plného brunchů?