V dnešním světě, kde Instagram, TikTok a další sociální sítě dominují každodennímu rutinnímu chování, je otázka originality vysoce aktuální. Můžete se snažit, jak chcete, ale na konci dne je to jen hon na nesmysly. Jen si vzpomeňte, jak mládenci s vousy a flanelovými košelemi v kavárnách obdivují své latte art, zatímco si ve skutečnosti objednávají zcela standardní cappuccino. Snažíme se tedy být originální. Ale je to vůbec možné?
Existuje fascinující fakt, který by vám mohl vyrazit dech: v roce 2019 bylo v jednom americkém městě zjištěno, že většina mladých dospělých byla na několika stejných festivalech a akcích, ale přitom se točil obsah na sociálních sítích tak, jako by navštívili čtyři různé kontinenty. Takže místo abychom objevovali nové kulturální horizonty, vrtíme se na místě a představujeme si, jak moc jsme jedineční. Všichni děláme totéž, ale snažíme se o tom psát tak, aby to vypadalo jako bůhvíco.
Vypadni a buď sám sebou, nebo radši ne
Žijeme v dekádě, kdy je být „sám sebou“ vychvalováno jako mantra, ale co to přesně znamená? Jakmile se někdo pokusí být skutečně sám sebou, stane se z něj obvykle influencer pro alternativní veganismus, který s radostí přidává fotky svých smoothie mističek na Instagram s hashtagy jako #NoBeefAndOnlyBlueberries. Ano, všichni chceme být odlišní a výjimeční, ale kolik z nás skutečně ví, co to znamená? Na konci dne většinou skončíme u stejného tolika servírovaného jídla a stejných playlistů na Spotify.
Když se zamyslíte nad tím, jak daleko jsme se dostali, není to nijak povzbudivé. Na jedné straně máme generaci, která je informovaná a snaží se měnit svět. Na druhé straně máme generaci, která se potápí do internetové bubliny a šíří slova o svých „neotřelých“ názorech, zatímco se mezi zábavnými videi a virálními tanci snaží hledat jedinečnost. Není náhodou, že občas máme pocit, že jsme tou jedinečností jen my sami, kdo se snaží udržet hlavu nad vodou?
Království originality se rozpadá
Nehledě na to, jak moc se snažíme obohatit naši vlastní identitu nebo kulturu, moc toho nevytváříme. Stáváme se jen replikanty trendů a stylů, které tu byly už před námi. To, co nás spojuje, je také to, co nás rozděluje, a tak bláznivě paradoxně se ocitáme v situaci, kdy primární snaha o originalitu přivádí k ještě většímu uniformnímu myšlení. Móda a kultury se mění tak rychle, že je obtížné se chytit jakéhokoli kousku bez pocitu, že jste o kousek pozadu.
A tím se dostáváme k jádru problémů tzv. yuppie generace. Zatímco boomers vyrostli ve stabilních dobách, dnesní mladí dospělí se potýkají s celoživotním vyhledáváním inspirace a smyslu. Místo abychom si užívali autenticitu, občas máme pocit, jako bychom byli pouze slepě korumpováni stávajícími normami. Lidé posledních dvaceti let touží po akci, po nažhavené atmosféře, a paradoxně si užívají autenticitu, zatímco se sami snaží stanovit novou definici toho, co je originální.
Možná se pojďme zamyslet nad tím, zda místo toho, abychom se snažili být originální, bychom raději neměli být prostě skuteční. Možná bychom měli dát na vedlejší kolej ten chaotický balast a užít si svůj život se všemi jeho klady a zápory. Pochopení toho, že většina z nás prožívá stejnou šílenou realitu, může být klíčem k poznání, že konečně nemusíme být nikdo jiný, než kdo opravdu jsme. Na konci dne to prostě může znamenat víc než srdíčka na sociálních sítích.