Dnešní svět se proměňuje rychleji než trencle po pivním festivalu a s ním i definice normálnosti. Každý den sledujeme, jak lidé vymýšlejí nové způsoby, jak se odlišit od šedé masy, což je občas vtipné a občas až surrealistické. Provádíme neustálé pokusy o originalitu a přitom zapomínáme, že skutečné „normální“ už v podstatě neexistuje. Pojďme se společně podívat na fenomén, kdy být normální je v podstatě synonymem nudnosti, a jak se okolo toho točí celý kolotoč života.
Kde se ukrývá originalita a proč ji všechny ty reklamní slogany zabíjí
Všichni jsme to slyšeli – „Buďte sami sebou!“ Ale co to vlastně znamená v dnešním hyperkonektivním světě, kde každý druhý cítí potřebu předvádět tou nejexotičtější verzi sebe sama? Zajímavý fakt je, že podle studie z Oxfordské univerzity většina lidí, kteří se snaží vyčnívat, ve skutečnosti „nevyčnívá“ – jejich snahy o originalitu končí v uniformitě, protože jsme ve skutečnosti ovlivněni ostatními víc, než si připouštíme. Ať už se tedy rozhodnete experimentovat s vlasy v pastelových barvách, nosit kůže na sobě jako skutečný lovec, nebo publikovat alternativní verze svého každodenního mletí, ve výsledku se stejně dostanete do stejného barevného pytle s ostatními showmany.
Jak by proto vypadala tvář námi očekávaného „normálu“, kdyby se dneska vzali všichni ti, kteří už odrostli dětskému bláznění? Je tu jistá ironie, že když se rozhodnete být buď jako ostatní nebo se jejich cestou snažit vyčnívat, rychle skončíte jako chameleón v rostlinné slavnosti. Ten trapný paradox nás uvádí do situací, kdy máme na výběr spíš mezi modrým a dvacet odstíny šedi v reklamních kampaních, než možným aby-myt-myslet-moznostními směry.
Nuda jako kreativní palivo pod paží
A tady začíná skutečná sranda. Co kdybychom se vrátili k nudě? Ta má svůj osobitý šarm – je jako cihlová zeď, o kterou si můžete opřít hlavu a nechat mysli bloudit pod sytou šedí. Lidé se často podivují, jak vzrušující mohou být zjevení o prázdných srdcích. Většina skvělých nápadů vzniká v momentech, kdy se nic neděje, kdy zkrátka přestáváte freneticky běhat za tím, co je trendy, a začněte vnímat maličkosti okolo sebe. Rozhodně není na škodu si občas jen tak sednout, mluvit s kamarády a pozorovat, jak na vás hází nechápavé pohledy ostatní kolemjdoucí.
Žijeme v úžasné době, kdy relativní nuda může být tím největším zdrojem inspirace, co existuje. Načiní to z vás velkého tvůrce, epického emocionálního architekta, který ví, co chce, a dokáže to předat ostatním. Takže zapomeňte na hon za trendy a přestaňte brát normálnost jako měřítko úspěchu. Místo toho využijte bezstarostných chvil jako příležitost k růstu. Někdy stačí jen naslouchat a odpočívat, abyste našli hloubku v banalitě.
Koneckonců, v dnešním světě, kdy si všechno od matrací po smoothie děláme sami, je v pořádku, když se vydáte vlastní cestou, ať už je jakákoli. Věnujte se svému vnitřnímu světci, zapněte si oblíbený podcast, objednejte pizzu a prostě si vychutnejte ten moment bez nátlaku být někým, kým nejste. Protože upřímně, svět nepotřebuje více unifikovaných verzí sebe sama, ale něco svěžího, něco neotřelého a možná trochu ujetého. A co si budeme povídat, to je ten pravý život, ne?