Pátek. Den, kdy se svět zjevně staví na hlavu a v našich rukou se najednou ocitá sklenka s něčím, co buď hrdě nosíme na rtech, nebo se tomu vyhýbáme s rozumem v patách. Ať už je to vyhlášené víno ze slunného Toskánska, nebo místní nerozlišitelné pivo z během poledního pauzy, v pátek máme tendenci hodit všechny obavy za hlavu a „nechat se unést“. Pijeme, abychom oslavili víc než jen začátek víkendu – pijeme, abychom čelili našim pokleslým rozhodnutím. O tom všem si povíme víc.
Zajímavé je, že v některých kulturách se může alkohol považovat za lék. Například v Japonsku je „sake“ tradičně nabízeno při obřadech a oslavách. Psychologové tvrdí, že jakýkoli nápoj s obsahem alkoholu může pozitivně ovlivnit naše vnímání rizik, což je odborný fancy termín pro to, že si v opilosti děláme sračky z našich většinou rozumných rozhodnutí. Jak to vypadá? Každý víkend plníme oblíbené bary a kluby a doufáme, že osvícení zraku a pociťované uvolnění nás dovedou k nečekaným zážitkům. Kdo by si na to v pondělí vzpomněl? Nikdo, protože, přiznejme si, „co jsme ve čtvrtek udělali, zůstane ve čtvrtku“.
Svaté grály yuppie kultury
Podívejme se však blíže na trendy chlastání posledních let. Před deseti lety to byly jednoznačně láhve s neodolatelně drahým vínem plněné v Americe nebo Château s francouzským orchestrem na pozadí. Ale dneska? Všichni toužíme po originálních zážitcích, kteří nám připomínají, že žijeme v neustálém honbě za opravdovými drahokamy. Netřeba těžkých láhví nebo zápachu ještě nedozrálého hroznu. Pijeme „craft“ pivo, ginu s botanikou a biodynamické víno jako by to bylo náboženství. A co víc, moderní muž má na to konečně jednu výhodu: může se odvážit vyměnit staré zvyky za nové trendové.
Kolikrát se stalo, že se po pár sklenkách najdeme na stole s pěti kamarády, s nimiž jsme vlastně nesdíleli víc než pár školních rozčilování? Móda posedlostí tímto způsobem se stala uzavřeným cyklem veselého bezstarostného chlastání, únosného humoří. Právě na to se orientujeme, když jdeme „na jedno“. Místo drinku se zdobíme nálepkami jako „life coach“, „yogín“ či „foodie“. A co je nám to platné na konci týdne? Klidně můžeme být považováni za zábavní superhrdiny.
Chlastání jako životní styl
A tak, když se zamyslíme nad tím, proč to vlastně děláme, dojdeme k jednoduchému závěru: chlastání jako životní styl je náš protest proti všednosti. Hospodské pletenice se stasiními sklenkami se už dávno změnily na kulturní fenomén pro všechny generace. Možná nás s trpkostí zasáhne, když konečně zjistíme, že ten úžasný koktejl z prázdných lahví není ani tak náhodný, jako spíš opakování našich stejných chyb. Na druhém místě však svítí touha po bezstarostnosti. Být jakkoli neváhající, „chlastat a bavit se“ se dnes stalo naším trvalým příslibem.
Oživení naší duše drinkem a jeho posílení skrze tradiční i inovativní recepty se letos stává naší zbraní pro boj proti rutinně. Dává nám příležitost k neplánovaným skandálům a oslněným pohledům, a to všechno s jediným cílem: být nejlepší verzí sebe samých o víku. Takže na pátek, vypadneme z povinností a roztočme ten divoký vír, ve kterém se poprvé cítíme jako hvězdy. Protože co jiného nám zbývá než si vzít sklenku, zhluboka se nadechnout a užít si život?