Osamělost. Tenhle pocit se dnes potlouká městy rychlostí blesku. Je to paradox doby, kdy máme na dosah ruku celou planetu, ale někdy se cítíme osamělí, jako bysme byli na pustém ostrově. Možná je to tím, že se snažíme klikat ve virtuálním světě, zatímco skutečný svět kolem nás se zdá být jen kulisou. Ale nebojme se, přátelé. Zahrajeme si na psychologické detektivy a rozlouskneme to, co zní tak moderně a trendy.
Obraz doby a její paradox
Když se podíváš kolem sebe, uvidíš spoustu lidí zabraných do svých telefonů, jako by je jejich dystopická realita vedla k tomu, aby se vzdálili od všeho kolem. Kdo by to byl řekl, že si v roce 2023 postavíme virtuální zdi? Jakýsi softwarový architekt podepsaný rychlým internetem zřejmě nevěděl, že udělat si virtuální přátele je jednoduché, ale skutečná konverzace? Ta je jako hledat Zapomenutý a Roztrhnutý kus papíru ve změti vlastních pocitů. Naštěstí existují i ti, kteří se nebojí udělat první krok a pozdravit cizího člověka. Možná je to ten správný styl, když se snažíme chytat vlny života různými směry bez strachu, že nás smetou.
Zajímavé je, že průzkum ukazuje, že asi 60 procent mileniálů a generace Z tráví více času na sociálních sítích než s reálnými přáteli. Šílené, že? Ale co bys od nás chtěl jiného – jsme produkty doby, která je zoufale připojená na Wi-Fi. Emoce se vybarvují na displejích, ale logování se na Instagram a Snapchat nás tak úplně neuspokojí, když se díváš do zrcadla. Místo toho, zamysli se nad tím, kolik z těchto virtuálních konceptů zcela reálně ruinuje naší schopnost navazovat hlubší spojení.
Od společenské osamělosti k radosti z nevázanosti
Zajímavé na tom celém je, že osamělost už není synonymem pro smutek. Stačí se podívat kolem a pochopíš, že lidé si vytvořili nové formy spojení. Slyšíš to správně. „Být sám“ dnes znamená i „být svobodný“, a kdo by to nechtěl? Místo apokalyptického přístupu, kdy bychom snad měli vytáhnout plačící krávu a stesk po mačkaném levandulovém mýdle, se raději chopíme sklenky v ruce a oslavíme život. Tradice pití kávu v oblíbené hospůdce obohacuje mnohé z nás, zatímco pleteme konverzace o tom, jaké filmy jsme včera sledovali. Tak se zavřete na chvíli do té virtuální hladiny, zapomeňte na to, že ťukání textových zpráv se někdy rovná dostávání škodovek.
Mnoho lidí se dnes záměrně rozhoduje žít osamělým, ale svobodným stylem. Pochopení této osamělosti jako svobody je přelom. Svět, který nás dělí na jednotlivé ostrůvky, se tedy stává naším útočištěm. A když na ten ostrov přivedeme další milovníky svobody, může vzniknout něco zcela nového. Osamělost a svoboda by mohly být synonymem pro moderní lidi, kteří si užívají své cesty životem.
Jestli se podíváš na dnešní tempo života, najdeš v tom něco nabíjejícího. Město se může pocitově zdát jako chaotické bludiště, možné je přehodnotit jeho definice. Nechme se unést reklamou na vínko pod sluncem a řekněme si, že osamělost je součástí života. Tak jako volant, který je zrovna v naší ruce, máme právo se rozhodovat, na kterou zatáčku zahneme. Ačkoli se zdá, že ztratíte orientaci ve svých emocích, pamatujte, že život je jako skládanka. Vytvářejme spojení mezi jednotlivými dílky, abychom nakonec poskládali obrázky nádherných chvil plných radosti a svobody, ať už za to vděčíme čemukoli.