Káva, nápoj bohů i zatracenců, je v dnešní době mnohem víc než jenom naším každodenním zdrojem kofeinu. Pro některé se stala životním stylem, rozptýlením od šedivé reality, kterou mnozí z nás žijí. Můžeš si říkat, co chceš, ale v kavárnách, kde se podává latte art, to vypadá jako galerie moderního umění. A kde se jedná o mléko? To je další rozměr absurdity, do kterého se s nadšením vrháme. Tento článek se ponoří do fascinujícího světa kávových návyků a prozkoumá, proč máme nutkání sklízet mléčné podivnosti, i když čistá káva by nám možná přinesla více radosti.
Kávové rituály napříč generacemi
Pravdou je, že káva je pro každou generaci jiným rituálem. Boomers si pamatují časy, kdy bylo pití „černé kávy“ tak trochu znamením dospělosti. Teď přichází nová vlna yuppies, kteří se snaží ukazovat, že mají vkus, takže je tu tričko s nápisem „Mám rád kávu s kokosovým mlékem, abych vypadal jako ekologicky uvědomělý hipster.“ Nebo jakýsi carpe diem zástupce, který pije kávu ve stylu „Ne-EU míchaná“, což znamená, že jeho káva je naplněna takovými ingrediencemi, že se možná přesune do blízké laboratoře. Dnes už nestačí jen pít kávu. Je potřeba být kreativní a skončit s úžasnou kombinací chutí, které mnohdy připomínají chemické výpary ze středoškolské laboratoře.
Ale pohled na kávu z jiných úhlů se může ukázat jako překvapující. Věděli jste, že historicky byla káva známa jako „nápoj provokující k smíchu“? V devatenáctém století se dokonce říkalo, že káva, zvlášť ta s mlékem, byla určena k rozptýlení smutku a neštěstí. Dnes už máme absurdní a často neefektivní způsoby, jak se uklidnit. Kromě pilulí a dráždění do nebe vznesených hashtagů se pletou s důvodem naší existence a dává nám nabídku na vychutnání nadmíry zdánlivě nevinného espresso macchiato.
Mléko jako statusový symbol
Mléko se v dnešní době stalo něčím víc než jen tekutinou, kterou si do kávy přidávají. Je to symbol. Ať už se jedná o mandlové, sójové nebo „ořechové“ (všichni víme, že to neexistuje, ale kdo má čas na realitu?), je to parapet, na kterém se odkládají naše naděje a sny. Velké množství lidí se snaží být trendy, což vede k vynalézavosti v „mléčných“ a „bezmléčných” variantách. Naše káva tak ztrácí svoji původní identitu a stává se zábavným kolotočem možností. Hoďme si tam šimrací šlehačku bez kalorií a jsme veselejší než podzimní dovolená v Karibiku.
Dalo by se říci, že dnešní mileniálové si kávu s mlékem spojují také s důvody k instagramovému sdílení. Z třicátých let minulého století přišel trend s efektem rozmazání, ale v současné éře je mléko spíše estetickým doplňkem k nezbytnému kávovému hrdinství. Všichni to víme, káva s mlékem je zajímavější než oschnutý keks. A tak, místo abychom se zamýšleli nad tím, proč za naším kávovým činem stojí skutečně vážné myšlenky, prostě se raději soustředíme na naše „jak obdarované kosmetické„ nastavení.
Tak to prostě je – dneska už si nekoupíme kávu bez hlubší představivosti, než jaký tvář nám její hladina připraví. Mléko a káva se spojily v tandemu, který nám pomáhá zapomenout na všechno, co jsme včera udělali, a co uděláme zítra. Jakákoliv chuť, jakýkoliv přísně utajený recept a samozřejmě úchvatný design šálku. Káva se stala naším únikem, naším shrnujícím hrdinou v životě, který bychom pro nic na světě nevyměnili. A to je na té celé situaci to nejlepší – dokud si dáváme pozor na to, co pácháme.