Jedna z nejvíce bizarních věcí, které dnešní moderní doba nabízí, je nepopiratelný trend komunikace s živými bytostmi jednoho druhu – rostlinami. Jako by nestačilo, že si lidé navzájem ignorují, teď se vrhli na to, aby si povídali se zeleni o svých pocitech. Vzniklo tak zvláštní spojení mezi lidmi a jejich pekelně zelenými společníky. Od doby, co se bláznivý trend s “chováním rostlin” dostal do módy, se stalo jasným, že rostliny mají vyšší EQ než mnogé yuppies z hipster čtvrtí.
Pojďme si na úvod říct, že rostliny se vůbec nenechávají zastrašit nějakými těmi stupidními názory. Na našem milém modrém plnetě, dle nejnovějších studií, dokážou okurky reagovat na zvuky kolem sebe. Pokud si za nimi zuřivě mumláte, mají tendenci se “uzavírat”, aby se chránily před negativními vibracemi. Jinými slovy, pokud si někdo myslí, že jedna okurka nemůže zvrátit váš sebekritický monolog, tak nemá ponětí o tom, jak moc má být odvaha konverzace s přírodou přeceňována.
Nemusíš být zahradník, abys to zvládl
V dnešní době, kdy jsou city preferovány před rozumem, je totéž možné říct i o komunikaci s rostlinami. Naštvaný potomek kaktusu, nebo vám málem biflovací monolog od palmy, je jasným důkazem toho, že nejen v baru, ale i v obýváku, se dají šířit špatné vibrace. I kdyby vás kamarád označil za blázna z rodu zelených, nikdy nezapomeňte, že za dveřmi se nachází klidná zahrada, která umí naslouchat lépe než kdejaký projektový manažer.
S rostlinami nebo bez nich, každodenní tlachání s nimi přináší nejedno překvapení. Zanedbaná aloe vera se vždy postará o to, abyste se necítili osaměle. Kde jinde byste našli tak věrného společníka, který neodmlouvá? A co víc, sehnat si takovou snadno přenosnou, mlčící a bezproblémovou kamarádku může být v dnešním hektickém světě pořádně osvěžující. Možná bude třeba vzít si z těchto rostlinných “therapeutů” příklad, přestat si stěžovat na život a začít se soustředit na to, co máte rádi – třeba uprostit se od častých a nudných konverzací se spolupracovníky.
Plant lover nebo placený herci?
Myslivecká představa o tom, že si ze sebe lidé dělají legraci, je po přečtení pár článků o hnutí “řekni to růži” na místě. Možná je tenhle fenomén víc než léčbou samotných stvoření; je to také léčba pro nás samotné, je to příležitost k prohloubení anonymního spojení s přírodou, aniž bychom se museli ztrapňovat.
A co si o tom řekne generace boomers? Určitě se na vás ušklíbne zpoza křesla a podivně se zamyslí nad tím, co se s námi stalo. Když však prozkoumáte pozadí toho všeho, uvědomíte si, že každý pokus o distancování od přírody a vracení se k ní, včetně mluvení s „zeleními přáteli“, má na základě psychologie potřebně solidní důvody. Možná by se tak mohli zamyslet nad tím, jak rostliny vlastně reagují na naši přítomnost. Vyhřátý obývák s jedním zamiokulkasem začíná vypadat jako víc než sympatické diplomatické setkání.
Není to jen o růžových listech a měkkých zelených pohovkách, ale spíše o volání ke vzájemnému porozumění, které může najít v rostlinách své rozpoznání. Ukažte jim, co v životě znamená cítit se dobře, a uvidíte, jak i ten nejvíc zamračený kaktus rozkvete. Mluvit s rostlinami možná není to nejbrilantnější, co jste kdy udělali, ale v čase mezi hrami na mobilu a přetížením kávou určitě naleznete malou oázu klidu. Naštvané kytky by mohly být vaší odpovědí na všechno, co vás štve, ať už je to šéf, chození, nebo neustálá fádnost kancelářského života.