Hladovění je v dnešní době víc trendy než ležérní styl a bio quinoa. Odtud je to pak už jen krůček k Facebooku, kde se choulíme do stínu pekelného filtrování fotek z našich dietních hladovek. Ale co když je hladovění vlastně úplně k ničemu? Připravte se na úvahu, která změní váš pohled na tuto pseudo-uměleckou honbu za postavou snů v hlavě některých představených v kancelářích.
Mnozí z nás znají pojem intermittent fasting, což zní jako něco, co si objednáte jako další ranní latte s chia semínky. Podle fanoušků tohoto trendu bychom měli jíst jen v určitém časovém okně a ostatní nežrat. Zní to skvěle, pokud jste se včera večer přežrali pizzy a piva. Ale pozor – věděli jste, že studie ukazují, že hladovění může ve skutečnosti vést k narušení metabolismu? Ano, vaše tělo se naučí šetřit energii a v konečném důsledku si může říct, že „kurva, já tady nemám žádnou potravu, tak si to dám na štreku, děcka“.
Hladovění jako moderní mantra
Někteří lidé tvrdí, že hladovění je cesta k osvícení, jak se dotknout božství na talíři. Tuto tezi opírají o argumenty, kterým moc nevěřím – nikdo neříká, že zhubnout je špatné, ale žít v neustálém stresu, zda se na oběd dostanete v patnáct, je totální zmatek. V porevolučním chaosu jsme se naučili, že čím méně jíme, tím více jsme cool, jako když si dáte k večeři avokádovou kaši a přitom se fotíte na Instagram s filtrem, který je asi starší než vaše babička.
Je to celé jenom iluze moderního marketingu, který nám prodává nesmysly. Zatímco matrace byly maskované jako královské lůžko, v podstatě si jen kupujeme zážitek, jak chutná hlad. Místo toho, abychom si užili oběd s kamarády, spekulujeme, zda je dnešní jídlo „povolené“ nebo nikoli. Dobré jídlo by nás mělo spojovat, ne nás rozdělovat do táborů „hádám, koho se zítra ptát na dietní plán“.
Hladovění a social media: Válka za zviditelnění
Všechny ty dokonalé fotky na Instagramu, kde se lidé cítí jako kapky rosy na dvorku, se vážně nehodí do naší každodenní reality. Pod maskou hladovění se nám skryvá touha po uznání. No dobře, prohlédněme si to aspoň z jedné strany – kdo by nechtěl být ten, kdo si v restauraci objednává jen vodu a černou kávu, zatímco ostatní se spokojí s kapresy? A kdo by si ještě vzpomněl, že pití vody s citronem a metou je vlastně jen šumivá hallucinační iluze, která nás má udělat šťastnými?
Nechme hladovění bejt a raději si vychutnejme život naplno. Ať vás nálady hladovění nezničí, protože jediná keto dieta, kterou opravdu potřebujeme, je ta na procenta zaměstnanosti s hojnými přestávkami na luxusní obědy. Takže další slaninu nebo burger? Kdo říká, že nemůžeme mít obojí? Uklidněte se, k životu potřebujeme nejen hrušku na hlavě, ale především šťavnatý steak na talíři. Na zdraví!