Městský život je pro mnohé z nás synonymem neustálého shonu a napětí; mezi hustými výškovými budovami a otázkou, co si dáme na oběd, se ukrývá rozmanitý svět objevování. V dnešní době, kdy se po nás žádá důvěra k technologiím, nás láká potenciál objevovat tajemství naší architektury, a to i tam, kde by je člověk rozhodně nečekal. Pojďme se ponořit do fascinujícího světa urbexu – objevování opuštěných a zapomenutých míst, která skrývají příběhy.
Čekání na osvobození
Urbex je něco víc než jen prostělé vniknutí do starých a zchátralých budov. Je to jakási forma umění, která spojuje zvídavého ducha s estetickou vnímavostí. Zajímavý fakt: mnohé opuštěné budovy mají své vlastní „komunity”, které je chrání a sdílejí na sociálních sítích. Tak se z nechtěných ruiny stávají ikonické místo pro street art, nebo dokonce pro pořádání kulturních událostí. V ekologicky narušených městských oblastech se tak často rodí mikrosvěty plné umění a historie, za nimiž stojí kreativita místních obyvatel.
Mnozí z nás by se mohli ptát, proč by se měli patlat v prachu opuštěných fabrik a rozpadlých škol. V první řadě to je výborné místo na selfies, co udělá dojem na vaše přátele na Instagramu. Ale může to být také terapeutické. Pokud vám v práci šéf hrozí, že vás na základě nového manažerského přístupu ve firemním rozvoji zruší, možná právě urbex může být vaší záchranou, jak se na chvíli odpoutat od každodenního stresu. Cítíte to také? Když vkročíte do opuštěného místa, jakoby na chvíli všechno ostatní ustoupilo do pozadí a vy jste se stali hlavními postavami vlastního dobrodružství.
Riziko a odměna
Jistě, urbex má svá rizika, ale jak se říká, bez rizika není zábava. Při vstupu do neznámého prostoru si dejte pozor na možné nebezpečí. Tím nemyslím jen zablokované schody nebo spadlé trámy, ale také pojmy jako „privátní vlastnictví” a „nezačínejte požár”. Určitě ale nezapomeňte vzít s sebou super cool kámoše, se kterým si budete mít co říct v případném napadení pomyslnými ghostbustery. A také pokud se vám něco stane – chtějte mít s kým sdílet svoji bláznivou anabázi.
Podle některých studií lidé, kteří se věnují urbexu, mají mnohem vyšší úroveň kreativního myšlení. Možná je to tím, že vidí svět jinak, než většina běžných smrtelníků. V opuštěných parcích, zapomenutých školách a chátrajících továrnách se ukrývá inspirace pro nové projekty a nápady. Bez výčitek si tak můžete prohlédnout krásu rozpadlých cihel a vidět v nich potenciál pro remixování, opětovné užití a recyklaci.
Opeerujte s opuštěným
Na závěr už zbývá jen jedno – chopit se příležitosti a obuďte se do světa zapomenutých míst. Že nemáte plán? To je přece naprosto v souladu s životním stylem „carpe diem”! Pamatujte, že život je jako otevřené město s nekonečnými možnostmi. Nepotřebujete skvělou dovolenou k tomu, abyste měli své „wow“ zážitky. Stačí vám jedna odvážná duše, pár dobrých přátel a touha dotknout se historie. Kdo ví, co vám zrovna střetnutí s opuštěným místem přinese. Třeba se z vás stanou nadšení blogeři, kteří uchvátí internet svými dobrodružstvími.