Alkohol a my – to je jako tanec v bublinách. Na jedné straně vás zahřeje a dodá kuráž, na straně druhé si s vámi později zahrává jako s figurkami na šachovnici. Kdo by neznal ten pocit vřískajícího smíchu na večírku, jen aby se ráno probral s hlavou jako po srážce s tramvají? Ale co to vlastně znamená? Proč máme tendenci se vrhat do náruče alkoholu, i když víme, že si tím jen přihoršíme? V tomto článku se podíváme na naše podivné, ale nezbytné spojení s drinkem na rtech.
Dokonalý recept na kocovinu? Odpolední pohoda a mladistvý elán!
Je těžké uvěřit, že alkohol má na naše těla docela spešl vliv. Kdybyste se někdy pustili do studie na téma kocovina, narazili byste na neuvěřitelný fakt – v průměru strávíme na toaletech až 11 dní ročně. Ano, slyšíte správně. To už je víc než dovolená, kterou plánujete na sluníčku! V průběhu let se naučíme milovat tu bolest uprostřed hlavy, když se snažíme vzpomenout na jména všech těch lidí, které jsme včera v noci potkali. Jak je možné, že veškeré to trápení ještě považujeme za zábavné? Odpověď je jednoznačná: Nejdřív tenhle hysterický smích, potom tragické vzpomínky. Naši generaci prostě baví neustále na sebe narážet svými heroickými historkami o tom, jak jsme “tenkrát” ztratili klíče od bytu a našli je až po týdnu někde v lednici.
Pohádkový svět klubů, barů a vlastních iluzí
Čím více pijeme, tím víc nám roste sebevědomí. Věřte tomu nebo ne, sobotní večerní zábava se stává naší noční můrou, když se v pondělí snažíme odfiltrovat pravdu o tom, co se vlastně stalo. Každá nešťastná zpráva ve skupinovém chatu vám připomene, že vaše alkoholové ego nemá žádné hranice. A jak táhneme životem těchto scén, nastává moment, kdy zjistíme, že už ani nevíme, jestli jsme do pokoje vkročili jako hvězda barové scény, nebo se na nás právě dívají mrtví brouci na stropě.
Ale promiňte, o čem to vlastně mluvím? Možná se snažím nalézt smysl v chaosu, který za námi zůstává po každém večírku. Možná je to o realizaci, že ten náš kocovinový cirkus není nic jiného než živá, chaotická show, na které si hrajeme na dospělé, ale ve skutečnosti se chováme jako děti, které našly rodičovský vinný sklípek. Furt si říkáme, že to zítra zvládneme, ale vždycky přichází další snídaně s příšerným pocitem. Zajímalo by mě, kolikrát jsme přeskočili gym a přemýšleli, že spíš než konstanta, je v životě důležitější divoká jízda.
Vztah, který nikdy nevyjde z módy
Jen málo spojení v životě zůstává tak živé a svěží jako to naše s alkoholem. Je to romance naplněná smíchem, bolestí a spoustou trapasů. Sedět v tlumeném baru s přáteli, rozjímavě popíjet a prohrávat se v nostalgických vzpomínkách na bláznivé zážitky, je něco, co nám asi nikdy nezevšední. Ať už je čas letní, zimní či jarní, víno, pivo a míchané nápoje si stále najdou své místo na našich stolech. Zážitky, které se navždy zapsaly do paměti, zůstávají a provázejí nás, vyvolávají smích i slzy.
Jediné, co zůstává jisté, je, že se pro nás kocovina stala jakousi bránou do našeho světa. Procházíme skrze ni tolikrát, až jsme se naučili ji akceptovat a bidlovat si ji, což nám umožňuje kochat se naší vlastní nerozumností. Možná bychom měli občas zkrotit své touhy a vrátit se zpět ke klasickému druhu zábavy bez kapky alkoholu, ale co by to vlastně byla za bezbarvá týdne? Někdo prostě potřebuje špetku šílenství, aby se potěšil každodenním rutinním monotónem. A tak v tom jedeme dál – s úsměvem na rtech, bolestí v břiše a ještě větším odhodláním užít si každý další den.