Hlavním tématem dnešního doušku je pití, ale ne tak ledajakého. Dorazíme s úsměvem na rtech na palubu alkoholových příběhů, které se hemží mýty a legendami z celého světa. Tohle není jen o rozbití skleniček, ale o kulturním fenoménu, který spojuje lidi napříč generacemi. Připravte se na pár pěkných šoků, protože se ponoříme do hlubin, kde je každá láhev jako samostatná země s vlastním jazykem, a na konci se s úlevou podíváte na svou vlastní sklenku.
Kde pivo roste na stromech
Věděli jste, že když dojde na pivo, tak jde především o to, kdo ho vaří? Přímo z hrnce do kocoviny se dostanete v Belgii, kde se tvrdí, že zakládání pivovarů je prakticky národní sport. Pivovary během vrcholného léta mohou vyrábět i čtyřicet různých druhů piva. Jo, slyšíte správně, čtyřicet. Některé z nich mají dokonce tak zajímavé názvy, že je váš slušný soused okamžitě zavede na příjemné popovídání s paní sousedkou, když mu řeknete, že si dáváte „Chodící mrtvolu“. Na to neexistuje jakýkoliv zákon o silničních nehodách, pokud si dáváte pauzu mezi jednotlivými návštěvami. Z pražských hospod to známe sami, ale v chipsovém království, kde se pivo leje do širokého kalichu, je taková opilství zkrátka tradice.
Jakoby to všechno nestačilo, alkohol v Číně si hraje s rodinnými vazbami. Když se tam potkáte s někým novýma a ten začne rozlévat „mér“, i když se bude cítit jakoby vypil celý moře, nebuďte rudej. To, co zažíváte, je vlastně žánr „kuřáka ovoce“, kdy vás pozvou posezení, abyste se společně překonávali v tom, kdo si s tím poradil lépe. Čím víc si ho váš společník nalije, tím lépe jste v jeho očích. Černé humoristické pohádky o pistacích, které vás nakonec dovede do kruhu vdovodících manželů, jsou na denním pořádku.
Brutální škole v alkoholu
A co třeba rusáci? No, to je klasika! Tam se pije jako při hodině ruské historie – tvrdě a bez slitování. Vodka je symbolem svobody a, samozřejmě, rovnosti. Přijít na párty bez lahve je prakticky stejné, jako přijít na svatbu bez dárku. A když se poprvé „na zdraví“ nazabíráte, víte, že končíte špatně – nezapomeňte si na nastřelení psychologie, aneb „snad jsi doopravdy věděl, co děláš“. Pravidla o tom, kolik skleniček smíte mít na stole a jakým tempem se to má vylévat, jsou natolik striktní, že většina domácností má svého vlastního „vodkového majorána“, který dohlíží na celý akt.
Nuselskou nostalgii si možná představíte ve formátu lásky a vášení k pití. Ale co se pití týče, je tu jeden zajímavý fakt. Ve Francii si lidé k obědu často přidávají sklenku vína – a jo, budiž tak. V některých kancelářích se zase běžně skleničky vína „používají k návrhu naznamení“. Kolik snídaní máte v kombinaci s lahvemi Chardonnay získáte úroveň „profesionálního chlastacího gurmána“. A jako většina věcí v životě, když dostanete víno levné, vyhrát se nemůžeš divit, že rande je za rohem.
Kde tedy leží pravda? Mnoho z nás se snaží akceptovat, že pití je nejen o uspokojení touhy, ale také o zábavě a ochotě vyzkoušet něco nového. Ať už si na barmana přigotujete láhev burbona nebo šampaňského, na konci dne je v tom, co pijete, něco víc než jen chlast. Proto je důležité pít s mírou, ať už se bavíte v podzemních barech s kamarády po vydařeném dni, nebo relaxujete na gauči s vědomím, že tam venku je ještě tolik příběhů, které čekají na svá sklenková „doplnění“.