V bujarém světě, kde se každé firemní setkání mění v chaotickou oslavu a každá páteční večeře je příležitostí na nezapomenutelnou sotva-studenu-nedělní-kocovinu, se málokdo zaobírá hlouběji tím, co vlastně pije. Doby, kdy se víno dalo za pouhých sto korun a pivo teklo z pípy bezstarostně jako v přítmí jihočeského rybníka, jsou pryč. Dneska vznikají drinky jako by se na nás z výloh moderních barů podívaly přímo z budoucnosti, a tak se na chvilku zastavme a ponořme se do magie tekutých pokladů, které nás pohlcují stejnou měrou, jako obavy z zítřejšího pracovního jednání.
Když se pije, svetlo zelené
Než začneme s našimi malými omyly na barové scéně, je dobré vědět, že slovo „alkohol“ pochází ze arabského „al-kuḥl“, což původně označovalo jemný prášek. Tady máme paradox, že? Zatímco se my snažíme konzumací tekutých látek dostat do stavu lehkého omámení, naši předci to brali doslova na drť! Dokonce se spekuluje, že teplé počasí a dobývání nových území vedlo k tomu, že víno se přestalo pít s vodou a začalo se chránit před nakupením bylinkami či kořením. My si teď v krevních obězích vozíme „jenom“ sladkou uhašení žízně a jen sem-tam si vzpomeneme na orientální tradice.
S narůstající popularitou craft pivovarů se zdá, že pivo se dostává na výsluní v rozličných podobách. Od ovocných variant, které chutnají jako letní olověná bublanina, až po silná typická piva, se mozek marně snaží rozplést, zda pijeme pivo nebo jednou očistný nápoj energie. A co s tím všeobecným bojem o touhách spotřebitelů? No, jako u každé módní vlny, i tu ovlivňují naši sváteční hřiště – chacce festivaly a pop-up bary s kreativními koktejly, kde si soustružíte drink přesně podle svého stylu, jako by šlo o umělecké dílo.
Alkohol vs. realita
Je zábavné, jak snadno se z hejkačů stávají hvězdy večírků, jen díky jednomu bezstarostnému drinku. S každým dalším pohárkem si připadáme jako na vrcholu světa, zatímco realita se neúprosně vkrádá s každou kocovinou. Zásadní otázka na rtech každého zasloužilého „yuppie“ nebo „boomer“ je: Kdy tohle všechno skončí? Skončí to až ve chvíli, kdy si zpívající houf alkoholiků vyžaduje omezení na místech, kde se „nehodí“ konzumovat víc než tři sklenky prosecca na osobu. Ale koho to zajímá? Jestli se náhodou neobjevíte jako namachrovaný „Carpe Diem“ na svatbě kolegy…
I ten nejdozrálejší drink je naložený překvapeními. Když se na chvíli oddělíme od ostentativního popíjení drahého bourbonu a přesuneme se do prostého prostředí při grilování s přáteli, zjistíme, že i pivo z plechovky má své kouzlo – ať už při zapíjení debat o aktuálním dění nebo při nostalgickém vzpomínáním na bezstarostné studentství. Najednou si sice v ústech morské plody přiťukneme na zdraví, ale realita, kterou přináší zbytek ve sklenici, nám ukazuje, že vlastně pořád hledáme to vysněné „něco“, co nám dodá ten pravý říz do našich životů.
Tak žijme, pijme a nostalgicky si prozpěvujme, jelikož v naší moderní pohádce o alkoholu se trváme v jedno moudré pravidlo: Jakákoliv tekutina, která přijde do našich úst a zahřeje naše nadšení, se ve světle konverzace stává pohádkou o souvztažnosti naší existence. Držte si klobouky, vy moderní vlci, protože budoucnost bublinek, meloušků a ovocných výtvorů závisí na momentu, když zapomeneme na splněné úkoly a vrhneme se do chaosu, který nás může naučit, že konec konců, život je stejně jako naše oblíbené drinky – někdy se přihodí překvapivé spojení.