Představ si scénu: jsi na exkluzivní párty v jednom z luxusních pražských apartmánů. Všude samé brandové značky, šampaňské teče proudem a muži s kšiltovkami se vychloubají, kdo má na kontě víc nul. Tak to na světě chodí – co peníze, to prestiž. Ale co když ti řeknu, že jsou lidé, co na tom svižném kolotoči ekonomiky nezávisí většinou vůbec jejich schopnosti, ale spíš štěstí a kapku charizma? Odpovídá to šílenství, které dneska panuje. Člověk, který má zdatnou vilu, ale ani nechápe, jak funguje selský rozum, je považován za krále.
Peníze jako zrcadlo duše
V dnešním světě je paradoxní, že čím víc peněz máš, tím víc si vážíš sám sebe. Není divu, že lidé začínají obcházet reality show, kde se sralo a blbosti víc než v běžném životě. Každý chce být viděn, každý chce být obdivován. Ale pozor! Můžeš mít bankovní konto plné miliónů, ale pokud jsi egoista a nevidíš za roh, skončíš jako jeden z těch, co se na tik-toku posmívají ostatním s maskou boháčů. Tyhle fame zábřezávky do zlatého světa živí touhy a ambice, ale realita je mnohem drsnější.
Dívejte se kolem sebe a uvědomte si, kolik lidí se dívá na přítele s drahým autem, jako na spasitele. Ano, nemluvím tu o fanoušcích Ferraris, ale o těch, co za těmi koly bloudí svými životy a sní o tom, že je i oni budou mít. Je fascinující vidět, jak touha po penězích vytváří jakousi funkční formu zániku selského rozumu! Jen si představte ten paradox: člověk, co v životě nevytáhne paty z bytu bez lagun, aby se nestal obětí konkurence ze supermarketu, chce cítit sílu, kterou mu kasta peněz přináší.
Humor jako poslední linie obrany
Zajímavý fakt – odhaduje se, že až 60 % boháčů nemá žádné plány, jak své peníze udržet. Místo toho hodí osmdesátý tisíc do podnikání, které sice skvěle vypadá, ale naprosto ignoruje trh a poptávku. A už na to nalítá druhá generace, která si spíš užívá okamžiky a jede v tom stylu „možná příště“. Jak se říká: peníze jsou dobří otroci, ale špatní pánové.
Ale tady přichází na scénu humor. Dobrý vlasatý chlapík s kvantem peněz, čočky zpravodajství a drahým kouskem kabátu se nemusí jednou denně modlit k bankomatu. Poraženi osudem si vytvoří smysl pro humor, nakonec jeho „nepřátelství s realitou“ se změní v úžasné příběhy o tom, jak muže, co si chtěl koupit jeho sen, nakonec oholili na ulici. Je to až k smíchu, jak moc blízké to měli v úmyslu.
Takže, co s tím? Pokud jsi ochoten napsat na bankovních notách „nechci být otrokem svých peněz“, začni se tak chovat. Odříznout ego je hrdinský krok, ale pamatuj: peníze a ego jdou ruku v ruce a je na tobě, abys určil, kdo tvořejí tuhle partičku. Vždyť nakonec, jaké je tvoje místo v této hře?