V každodenním chaotickém rytmu, který definují kafíčka v trendy kavárnách a neustálá možnost umletí se v práci, se ve společnosti objevuje něco, čemu se dá s nadsázkou říkat umění keců. A je to kurva zábavné. Co by mohlo být triviálnější než prostě kecat? Ale i kecky mají svá pravidla, nuance a úroveň autenticity. Tak se pohodlně usaďte, zahalte se dozlatova a jdeme se podívat na to, jaké kouzlo vlastně skrývají slova, jimiž zaplňujeme mezery v našem životě.
Kdo vlastně kecá, když má co říct?
Zajímavé je, že podle některých psychologických studií může být schopnost kohokoli vyplodit smysluplné kecy považována za ukazatel inteligence. Ano, slyšíte správně – ti nejpohotovější žvanilové nejspíš disponují vnitřními zdroji kreativity, které se rodí z neustávající touhy porozumět světu. Samozřejmě, v momentě, kdy každý druhý člověk na Instagramu sdílí „deep“ citáty s motivací stoupnout si s vámi do ringu s frajírovými řečmi, se otázka, co považujeme za „autentické“, stává o něco složitější. A tak se do debaty dostává fascinující paradox: čím více máme možnost vyjadřovat se a spouštět kaskády blábolů, tím intenzivněji toužíme po opravdovosti.
Přítel na telefonu, co kecá na účet tvých snů
Kde jinde než v městském chaosu se setkávají generace yuppies a boomers, aby uzavřely dohodu o stvoření magického sveta? Když se bombardujete historkami o tom, jak „všechno bylo lepší za našich časů“, vychutnáváte si tak mistrovství ve funkcích vyprávění. To, co začíná jako nevinný skvostný kec, se může vyvinout ve vzrušující povídku, která všechny přítomné vtáhne do vašeho snového univerza. Třebaže pečete pocit nostalgie jako na starých filmových plátnech, dáváte královský prostor i módnímu slangu.
Abychom si lépe uvědomili sílu komunikačního umění, podívejme se na další fakt: vědci zjistili, že naše smysly jsou přetapetovány vzpomínkami spojenými s různými zvuky a slovy. Je možná škoda, že tak málo lidí si uvědomuje, jak naše každodenní kecy ovlivňují náš vnitřní svět. Každé slovo má potenciál knokautovat i nejunyavější duši, nebo ji naopak dotáhnout do nových sfér. To vše jen díky promyšlenému žvanění.
Kecy jako terapie moderního muže
Ale zpátky k věci – co tedy vlastně znamenají tyto kecy pro moderního muže? Je to terapie, utěšitel na tel. číslo nebo součást každodenního přežití? Zatímco se některé z nás snaží šplhat během svého dne z frustrace, jiní použijí žvásty jako rituál, aby se dostali přes těžký den. Mluvení o ničem nám dává pocit kontroly, ať už šlo o bláznivé historky z hospody nebo duchaplné přednášky o tom, jak uvařit vynikající kávu, když na to nemáte čas.
Jakmile se naučíte umění kecat, začnete objevovat i jeho magický potenciál. Kecy znamenají život a možnosti, které jimi vytváříte. Vytvářejí mosty mezi lidmi, utváří spojenectví a svorně pomáhají odvíjet nitě neviditelných přátelství. Možná je to banalita, ale na konci dne si přece hlavně chcete říct: „Byl jsem tady a tohle jsem prožil.“ A tak je kecání oslavou toho, kým jsme, a co sdílíme.
V dnešním hektickém světě, kdy se všichni nutí hledat smysl života mezi šroty a pětihvězdičkovými restauracemi, si dejme na čas čelit i tradicím prázdných keců. Vždyť nakonec i ve všedních slovech může spočívat ohromný potenciál toho, co nás spojuje. A tak – ano, klidně tomu říkejme páté kolo u vozu – i tenhle blábol může přitažlivě tančit mezi vaše vzpomínky a odkryté touhy.