V dnešním světě se zdá, že dospělost je jakýsi fiktivní koncept, který má svůj vlastní Instagramový filtr. Všichni se snaží vypadat jako profíci, ale ve skutečnosti se vzájemně stáváme oběťmi nekonečného koloběhu moderního bláznovství. Zatímco se snažíme spojit realitu s digitálním světlem, pojďme si na chvíli zazpívat písničku rebelie, protože jak se říká, „carpe diem“ nás volá na dovolenou – a přitom zapomínáme, kým jsme byli, když jsme se před 20 lety poprvé pokusili o mokrý dres.
Dospělost, nebo nekonečné mládí ve stylu Dude?
Asi nikdo nemá radost z konfrontace s dospělostí, ale co kdybychom na tuhle surrealistickou show koukali jako na vzrušující výzvu? Když zrovna nesedíme na meetingu, kde se probírá to, jak vylepšit firemní zisk, můžeme zakusit skutečnou svobodu tím, že prohlédneme hranice našich omezení. Zajímavým faktem z této oblasti je, že více než polovina protivníků dospělosti si nikdy neuvědomila, že si vlastně hrají na dospělé. Tím chci říct, že v srdci mnozí z nás tleskají v rytmu: „Já jsem rebel a mám svobodu!“
Pochopení tohoto paradoxu může vést k revoluci v našem vnímání sebe sama. Takže i když dostaneme účet za nájem, nechme si na večer rezervaci na tu nejlepší pizzerku ve městě. Místo abychom se utápěli v povinnostech, zvolíme quick break daleko od restriktivní rutiny, protože pak se z nás možná stanou inspirující vůdci, kteří „zenově milují“ své kariéry. Nové trendy v astrofizice už přece dávno ví, že vesmír je v neustálém pohybu a stejně tak i my.
Rebelie a povinnosti, co s nimi?
Možná se ptáte, jak to všechno souvisí s whims a našimi povinnostmi, které si nosíme jako batoh plný kamenů. Důležité je rozdělit všechny rutiny na dvě segmenty: povinnosti a radosti. Říká se, že když v životě najdeme vytouženou harmonii, stáváme se prostředníky svých vlastních osudových příběhů. Místo toho, abychom se jako roboti plavili prázdnými ulicemi, budeme se smát a hrát jako nevyžádaný kluk ohledně budoucnosti.
Naše vnitřní dětské já se potřebuje občas uvolnit, a občas je to prostě nezbytné. Dejte si porci nezdravého fast foodu s klobásou, vezměte si volno ve stylu „pátek bude trvat věčně“ a zapomeňte na spravedlnost ve světě, kde vám budou neustále nabízet levné řešení vašeho života. Osmý hráč v ženském pokeru by mohl být lepší strategií než jakýkoliv cenný trh, a já vám to říkám s naprostou vážností.
Jasné je, že pokud se snažíme najít jakýkoliv směr, musíme se naučit balancovat mezi realitou a fantazií. Proto tia jakoby nenosíme ty špinavé myšlenky, ale o to víc si vychutnáváme svobodu, kterou že nám život nabízí. I když to může znít jako čítanka pro hipstery, pravda je, že v hloubi duše máme všichni stejný cíl: užít si každý okamžik, jako kdybychom na toto místo byli odesláni s důležitým úkolem. A tím úkolem je prostě žít naplno.