V dnešní době je trendování v gastronomii jako jízda na horské dráze bez záchytných mechanismů. S naprosto bezprecedentním zjevením kulinářských experimentů, od avokádového tostu po květinové latte, se naše talíře hemží bizarními kombinacemi, které mnohdy hraničí s důvtipem. Stravovací zvyky se mění rychlostí blesku a my, yuppies a carpe diam lidé, jsme chyceni v téhle kulinářské bouři. Co dřív bylo jen jídlo, se vyvinulo v nevědomou soutěž o to, kdo udělá lepší fotku pro sociální sítě. Dnes se podíváme pod roušku nečekaných trendů, které se objevily v našich restauracích a které umí překvapit i ty nejodvážnější z nás.
Komerce místo kulinářské kreativity
Je zajímavé, že zatímco jsme se všichni pustili do honu za nejnovějšími gastronomickými trendy, málokdo si uvědomuje, jak moc je naše jídlo ovlivněno komerčními zájmy. Například fenomén wellness jídla, k němuž patří nejen kale saláty, ale i bezlepkové a veganské varianty, je často ničím jiným než marketingovým tahákem. S nadějně znějícími hesly jako „Zdraví za každou cenu“ se skrývá drsná realita, že často nejde o zdraví, ale o profit. Čím víc trendy, tím víc je potřeba lepit naši reputaci zdravými návyky.
A tak nám na stůl přistávají výtvory, o kterých bychom si dříve ani nezkusili myslet, že by mohly existovat. Například, věděli jste, že na vrcholu popularity je jídlo, které je v podstatě… nahé? Gurmáni ve Spojených státech začali experimentovat s pokrmy v minimalistickém provedení, což se projevilo jako „Air Burgers“. Inovativní karetní hry, které si vládnou samo o sobě. Místo chlebové housky dostanete dvě vzdušné bubliny jako alternativu. Snídaně bez sacharidů, oběd bez kalorií, a co si budeme povídat, večeře bez života!
Pokusy o jídlo versus jídlo v pokusu
Co tento trend dělá pro naše chuťové buňky? Všichni jsme si zvykli na to, že mezi pokrmy a dekadentními fingerfood nástrahami existuje určitá hranice. Ta je ovšem čím dál víc zamlžována. Něco jako „chodící sushi“, což je v podstatě příběh o hulvátském pojetí tradičního jídla. Tenké plátky ryb a zeleniny, které mají za cíl strhnout vaše chápání sushi na naprostý chvost kategorie gastronomických zážitků. A pak přichází smutná pravda – v mnoha případech je jídlo víc o obrázcích a méně o chuti. Kam se podělo to, co dělalo jídlo jídlem?
Když se podnikatelé v gastronomii snaží kreativně přetvářet jídlo, občas se to zvrhne v parodii. Třeba taková „čokoládová avokáda“ – tradiční hummus zakrytý čokoládovou polevou, který nějakým zázrakem prodává jako zdravé odpolední pohoštění. Ale kdo byl vlastně ten génius, který vymyslel, že smíchání oblíbené suroviny s ohromnou náloží uměleckého trendy zní jako dobrý nápad? Nejednou si říkám, jestli si naši chuťové pohárky dělají z nás šprýma.
Když jsme hovořili o šprýmech, nemůžeme zapomenout na nezapomenutelný hit z posledních let – „mé jídlo je moje duše“ koncept. Každý pokrm se ukázal jako předmět vášnivého uměleckého výrazu, což vedlo k tomu, že místo klasických talířů vidíme skutečně groteskní a umělecké výtvory, které lákají tak akorát na Instagram. Odkrývá to naši potřebu ukázat se světu, avšak jídlo často nevydrželo test chuti. Jakoby si chutě řekly, že je jednodušší schovat se za krásou než se s námi bavit přímo.
Ochutnáváme kreativní pokrmy, které však místo toho, aby oslovily naše chuťové buňky, dělají spíš dojem na naše kamarády na sociálních sítích. Pravdou je, že jídlo by mělo umět víc než jen fotogenicky vypadat. Přesto se chopili příležitosti i ti nejzatvrzelejší, kteří se rozhodli ukázat, že existuje lék na naše stravovací křeče. Tak či onak, stojíme na prahu doby, kdy se jídlo stává víc než jen obyčejným pokrmem; místo toho se mění ve frašku našeho nového století, a my jsme tu, abychom s úsměvem sledovali, jak si zaplňujeme břicha a likvidujeme sanity.