V dnešní době, kdy se na Instagramu hemží snímky dokonale nazdobených talířů a trendy restaurace se předhánějí v originálních názvech pokrmů, se nabízí otázka, jaký pokrm by si vlastně vybraly naše babičky, kdyby měly šanci ochutnat moderní gastronomii. Tyto poklady našich rodin, které se učily vařit ve svých kuchyních, by se s dnešním světem rychle sblížily, ale asi by s úžasem sledovaly, co vše jsme schopni konzumovat a co jsme za novoty ochotni platit. Talo9020 essence pečlivě kroucená v horkých anarchistech.
Fúze chutí nebo kuchařský chaos?
Kdyby se šlo poučit od našich prababiček, většina z nás by měla na talíři doma uvařené brambory s kapustou, které by svezly i králíky v zálohách. Vše bylo jasné, chutné a především – zdravé. Jakmile však zapnete Instagram, sledujete, jak se jídlo mění na módní trend, kde špenát dostává více sledujících než Kardashianovi. Fúze různých kuchyní už dávno překročila všechny hranice, naposledy to schytala mexicko-japonská varianta sushi burrito. Vy, moudří yuppies s vašimi pohledy na městský styl života, si asi říkáte: „Proč ne?“ Ale co kdyby se vaše babičky připojily k této gastronomické revoluci a začaly by prodávat bramborové burrito s umeoctem?
Přesně tak. Chcete-li pochopit dnešní gastronomické trendy, musíte si uvědomit, že pokrm je už dávno víc než jen jídlo. Je to zážitek a příležitost k opulentním rituálům. Jenže pozor! Zatímco my trávíme čas přemýšlením o dekoraci našeho jídla, v Nice se letos konala soutěž nazvaná „Když se brambory stanou uměním“. Na jedné straně tým z Německa představil „králem hromadného banánu“, zatímco Francouzi se rozhodli, že zúčastní se soutěže s bramborami stylizovanými do tvaru Eiffelovy věže. Chleba a cukrovinky se staly zázrakem. Klobásy s uherákem? Zlá a zároveň úchvatná kombinace.
Potravinová minipodnikatelství vzplála!
Podívejme se na to z pohledu dnešních potravinových minipodnikatelů. Jsou ti, kteří vyplnili díru na trhu – kávové stánky, které se staly kulturními centry. Cukrárny s vegan dorty a psy na klíč, aby každý mohl své štěňátko vyhnat do podvědomí nějakého food blogera. Babičky, které nechtěly mít nic společného s „kavárnami pro mladé“, by se smály a říkaly, že to dělali chytře. Stvořili jsme gastronomický svět, kde se jídlo nejen jí, ale i prodává. Kdo by si ale pomyslel, že k jídlu na ubrousku z voňavé restaurace bude potřeba přiobjednat selfie?
Většina z nás, zabraná do rychlého žití, zapomněla na základní principy, které nás učili naši předci. A tak máme na jedné straně miniatury hamburgerek v tržnicích, a na druhé straně dlouhé fronty na levné jídlo z kontejneru, kde si lidé tiše, ale s nostalgií vzpomínají na babiččiny omáčky a polévky. A co blesková jídla z mikrovlnky? Tak to je jiná pohádka pro dospělé, kteří neuměli najít čas ani na vaření.
Pokud se naši blízcí mohli vrátit v čase do doby, kdy dostávali potravinové balíčky z komunity, byli by pravděpodobně šokováni tím, co se děje. A přinejmenším by se pokusili naučit naše zábavné experimenty se sladkým a slaným. Ale kdo by je v tom zastavil, když na talíři leží banán? Je to taková divná doba, k čemu nás přivedla. Ale jedno je jasné – gastronomický svět, který si budujeme, je magický, i když možná ve svém způsobu ujetý!