Když se řekne cigárko, mnoha z nás se v hlavě vybaví obraz klidně vydechovaného kouře a uvolněné atmosféry. Tito šikovní jedinci, co si dopřávají malý obřad v podobě zapálení cigarety, často krouží kolem vyprodaných barů a stylových kaváren, aby si užili tu jedinečnou chvilku pro sebe. V temnu moderního urbanismu, kde se status zvyšuje každý příspěvek na Instagramu, se kouření může stát nejen zlozvykem, ale i způsobem, jak se v této crazy době ukázat. Spousta jepic udržuje svůj styl, ale jak si poradí s tou nehezkou pravdou, že pravidelný šleh nikotinu v kombinaci se srdcovkou od Kotvalda se ne vždy vypaří při pubertálním nanesení filtru?
Kouření a sociální bubliny: kdy je cigárko víc než jen cigárko?
Možná vás překvapí, že podle jedné studie z roku 2020 si „cigárkovou kulturu“ zvolilo přibližně 44 % mladých lidí, kteří tvrdí, že to dělají pro „cool“ efekt a snahu odlišit se od ostatních. Jejich duševní pozice je totiž velmi blízko revoluci a záznamům v trendových žebříčcích. Jak jinak vysvětlit, že na večírku, kde se babička Valtr s vlasy barevnými jako duha rozhodla mrknout na všechnu tu fóru, si polovina přítomných hraje na havrany s kouřovými efekty a vypráví historky výhradně o tom, jak brali foukátka a co na to říkal vedoucí? Tímto způsobem se mnohdy posouvají hranice mezi požitky a masovou produkcí, a kdo by si dnes chtěl nechat ujít možnost zakouřit si „na módě“?
Ve světě, kde influencerství vládne, už cigarety nelze chápat jako špinavé tajemství ukryté ve skříni. Čím více lidi ukazují svoji zálibu, tím víc se dostávají do hledáčku firemních marketingových oddělení. Reklamy na prémiové tabáky zaplavily internet, a aby vás to oslovilo, výhody jsou jasné – cigarety nejsou jen pro ty, co se snaží zahnat stres, nýbrž i pro ty, kteří potřebují dokázat, jak umí klidně zvládat chaos. Když do toho ještě hodíte samohotové cigáře a jejich autentický styl, rázem se dostáváte do elitních kruhů.
Kouření s nadhledem: jak cigárko sdružuje a rozděluje
Hlavní konverzační téma v kruzích yuppies a podobných frakcí je obvykle zabaleno do konzumní estetiky. Živočišné umění, pořádaní akcí s kouřem okolo Maastrichtu a řízení čtyřkolky s cigárem v ruce kolaře s ostentativním výrazem „odhodil jsem představy o zdraví, jsem tady a já to dám!“ V této atmosféře se cigáro transformuje na pečeť rafinovanosti. Co se ale děje, když se ti samí lidé dostanou ke kamenům a otáčkám strojků, které jediné, co přináší, je hromada nikotinu a úsměvy lidí, co upřednostňují homeopatii? Skutečně se jedná o zábavný životní styl nebo o klam?
Každý večer na ulici, jakmile se zatají slunce, se z cigár stávají plíživí společníci, bez kterých by mnohdy moderne „vyfixlované“ naruby vedli nudné večery plné nastavování si zrcadel. V té monochromatické záplavě barev světel a barevných cigaret se geniálně ukrývá i fascinující fakt: většina těchto „snílků“, co si válcují tabák v retro stylu, ve skutečnosti nostalgicky okoukává vzory z dob, kdy se kouření považovalo za vzor elegance a dávání pěstí konvencím.
V tomto světě, kde se zdá, že cigáro uzavírá nepsané dohody o symbióze mezi jedincem a jeho společenstvím, si lidé užívají svou „závislost“ s humorem, elegance a lehkým tónem, zároveň však plní místní kadeřnický salon ale zrovna v okamžiku, kdy tam narazíte na toho „kanta“ s kytarou, co o sobě říká: „Dneska jdu na free jazzy, ale po cestě tam se musím vyzkoušet“. Ať už jde o nostalgickou vzpomínku na minulost, prchající před zhroucením realitou, anebo stylové proklamace zhoubných životních rozhodnutí, cigáro si zachovává slavnostní postavení v neklidném městském daru.