Kdo by to byl řekl, že se z milovníků kuchyňských experimentů stanou neochvějní zastánci tradičních receptů? Dneska si dáme pivo a probereme, proč se v kulinářském světě vracíme k dobrým starým kouskům, které znají naše babičky, zatímco nadšení z nekonečných fusion pokrmů pomalu opadá. Několik ne příliš ochotných kuchařů a food bloggerů si bude muset zvykat na to, že klíč k perfektnímu obědu leží na poličce s pamětními kuchařkami.
Ve jménu tradice a chuti
Pamatujete si na doby, kdy jste si ze školních výletů vozili domů na hranolky návod na to, jak udělat ty nejlepší bramborové placky? Nebo jak říkávala vaše babička: „Láska jde přes žaludek, a to doslova – kolem plného talíře.“ Ať už to bylo jakkoli, chutě zakořeněné v našich vzpomínkách jsou kouzelnou silou, která dokáže rozproudit nostalgii v žilách dnešních yuppies. Vzpomeňte si na babičin guláš nebo svíčkovou, co se pomalu vařila celou neděli – to není jen jídlo, to je pocit ženoucí nás rychlostí teplého jídla zpátky do dětství.
Je to jako s módou, když se trendy vracejí, tentokrát s vděčností za každý kousek, který spojí generace. Poslední dobou se ukazuje, že ti, kteří včera experimentovali s jídlem jak s Instagramovým filtrem, dnes hledají útěchu v rutině – a to je naprosto v pořádku. A co víc, právě tyto klasiky zažívají renesanci. Nechcete fungovat na nezapamatovatelných cizojazyčných názvech, když můžete klidně říct „svíčková“ a všichni rozplynou, že „jo, to je bomba“?
Doba zdravého rozumu
Kdo by byl řekl, že pokrm, který si jednou vystavoval na Facebooku, se dnes stane takovou uměleckou záležitostí, přičemž měli prázdné talíře jako úžasné finále? S šílenstvím zdravého stravování a veganských pokrmů jsme proplouvali hlubokými vodami kulinářských experimentů, ale čím více jsme se snažili být trendy, tím méně jsme si užívali, co opravdu jíme. Zatímco trendy přišly a odešly, klasiky zůstávají a dokazují svou sílu i v tomto moderním, neustále se měnícím světě.
Zde je jeden překvapivý fakt: podle studie z roku 2020 lidé, kteří preferují tradiční jídla, se cítí šťastnější a spokojenější s vlastním životem. Tak co – vzdát se avokádového toustu a vrátit se k šunkové vánočce? Osobně bych to bral. Proč se trápit s nepochopitelnými kombinacemi chutí, když můžeme mít na talíři jídlo, po kterém se nebudeme škrábat na hlavě, ale na břiše?
Balanc mezi minulostí a přítomností
Úplně upřímně, občas je potřeba alespoň na chvíli vypnout mozek a nechat se unášet jednoduchostí dob minulých. Dnešní uspěchaný svět chce vymyslet nové kódy k věčným problémům – jak udělat šťastnou rodinu, jak udržovat nezávislost a co si vlastně narvat na talíř, aby to vypadalo cool. Ruce na srdce, chuť dim sum v podobě květákových „knedlíčků“ nám stejně vezme pocit klidu a pohody, když přijde na duši a chuťové pohárky.
Tak co vedlo k tomu, že tradiční jídla znovu dobývají srdce moderních měšťáků? Možná je to touha po autenticitě v době, kdy nás obklopují umělé příchutě a kari, které zapláčou i módní guruové. Sladké brambory možná zní jako skvěle znějící složka k večernímu pivu, ale co takhle si udělat opravdu hustou čočkovku a pamětně si připít na pořádnou klasiku?
Kulihrášek názvů a komplikovaných receptů se stává nudným divadlem, kde hrají zbytečné herecké výkony. Místo toho, abychom se hromadili v moderních gastro restauracích, stačí si obléct zástěru, vzít telefon a volit „classic“ na svém talíři. Možná nás v kuchyni přivítá banální smíšená salátová zmrzlina, ale v srdci bychom měli mít jasně definovaný „požehnaný bramborák“ a vědět, že ikdyž trendy přicházejí a odcházejí, láska k jídlu zůstává.