Život je vážně o tom, jak si ho uděláš. Nenavlékni si na krk šedivé kroužky nejistoty, ale naopak, zalij si odpoledne dobrým pitím a zapomeň na nutnost být normální. Mužská část populace se v dnešní době vyžívá v rychlém tempu, neustálé honbě za nějakým tím “pokrokem” a snahou uspět. Jakoby bylo málo stresu z vysokého tlaku v městském skleníku, že? V tomto světě je to často tak, že místo toho, abychom se smáli a užívali si, řešíme píčoviny.
Začínáme s nějakou tou teórií
Jedna z nejvíce absurdních statistik říká, že průměrný Čech tráví až 32 minut denně stresováním se nad svým životem. To je o čtyři minuty víc, než kolik potřebuje na to, aby se rozhodl, jestli si dá Mavala nebo bramboráky. O těch dvaceti minutách, které by mohl strávit ve společnosti přátel při skleničce, radši ani nemluvě. Vytváříme si ze svých dní jakési komplikované puzzle, přitom zapomínáme na základní pravidlo – užívat si zábavy a být bezstarostní.
Život jako takový je dost krátký na to, abychom ho trávili pouze přejídáním se povinnostmi a dospěláckými závazky. Ráno se probudíme, naplníme ochablý žaludek snídaní, která vypadá jako by vypadla z módního časopisu, a hned běžíme naskakovat do kolotoče pracovních e-mailů a frustrujících meetingů. Ale co kdybychom si místo toho na čas sundali ty nesmyslné kostýmy a užívali si prostou radost ze života?
Nejlepší součást víkendu? Když je pátek
A je to tady – pátek. Člověk dostane metrák energie, jako by právě dovolil svému vnitřnímu dítěti udělat si pořádnou pizzu s ananasem (ale ne, to vážně nepodporujeme). To je ten moment, kdy se v diářích mění zápisky z povinností na plány s kamarády a večerní eskapády. Protože usínat s myšlenkami na “Jak mám zítra šéfovi vysvětlit ten projekt?” je mimo.
Každý se na konci týdne mění v umělce života a představuje si sebe jako hrdinu v příběhu, který odehraje na tanečním parketu. Zajímavé je, že většina z nás na ten tanec stejně nezapomene – nehledě na opotřebované tenisky, co připomínají dny dávno minulé.
Pohodová neděle? No tak na to zapomeň. U nás to znamená nevstávat do osmi a neřešit, jestli náhodou nemáme na chatu vzít nářadí nebo rýč. Ta pravá pohoda spočívá v umění vypnout hlavu a nechat se unášet aktuálními pocity. Aspoň jednou za týden nesmíš být zodpovědný.
Babylon 2.0
Tak co říkáš, mladý mužský, vášnivý carpe diem maniaku? Jsi připravený přetnout tu stresovou šňůru a konečně si vychutnat život tak, jak si žádá? Protože upřímně, nikdo z nás neví, kolik “pátků” má ještě v rezervě. A pokud se občas zafixuješ do rutiny a začneš se chovat jako robot, připomínající pračku s automatickým proškolením, pak si zasloužíš, aby ti život přidal pár hrstí humoru a překvapení. Ať už jdeš na pivo, nebo se šoupneš do restaurace, pamatuj – život je tvé vlastní umění, vezmi štětce a neboj se přidat ten správný vibe.