Představte si, že si večer sednete k večeři, dáváte si na talíř svíčkovou s knedlíky a slyšíte, jak z dietního ráje zeď říká: „Co to sakra děláš, kámo?“ Zní to jako scéna z tragikomického dramatu, ale opak je pravdou. Jídlo, to není jen palivo pro tělo a příležitost se naplnit, je to příběh. A pokud máte odvahu, můžete se k tomu příběhu přidat, anebo ho rovnou přepsat. Možná to zní filozoficky, možná trochu jako kecy, ale pokud si položíte otázku, jak moc jste ochotni obětovat aby vaše večeře byla dokonalá, najednou vám přestane být smutno z toho, že jste včera večer místo vychlazeného piva ve víně málem skoupili krevety na trhu.
Jídlo jako kulturní fenomén
Když o tom tak přemýšlíme, jídlo nám dává více než jen nutriční hodnotu. Na jednom talíři můžete najít kousek historie, tradice a milostného vzplanutí. Například jste věděli, že pizza byla původně jídlo pro chudé? Že její sláva začala v Neapoli, zejména mezi dělníky, kteří si nemohli dovolit nic víc, než kousek těsta a rajčat? Dnes se servíruje na zlatých talířích, s truffles a rukolou, a přitom je to pořád to samé, co si jedli na ulici hrdinové našich dětských snů. Píše se o tom v knihách, zpívají se o tom písničky, a přesto na to každý zapomíná, když se má rozhodnout mezi salátem a burgerem. A to je přesně ono – jídlo řídí trendy.
Jak často si ale uvědomujeme jeho moc? Na sociálních sítích dobýváme svět fotkami jídla, které spíš slouží jako příklad jejich kuchařské zručnosti, než abychom si prostě udělali radost. V moderním světě, kde se kroky lidí dají spočítat smartphone, je ale hlavně o tom, aby „vypadali“ dobře na Instagramu. Tohle by měla být revoluce, nebo alespoň subkultura. Ale co děláme? Častěji vyhledáváme trending jídla na Google než si to jídlo zkombinujeme, abychom na tom vyzráli.
V jídle je pravda
Ale pojďme se na to podívat z jiného úhlu. Co byste dělali, kdybyste měli jídlo nejen na talíři, ale i v rukou jako lístek do jiného světa? Gertrude Stein jednou řekla, že „jídlo je čím dál tím víc to, co jíme“, ale co když by se jídlo stalo naším jazykem? Představte si večeři jako manifest, který vyžaduje humor a paradoxy našich životů. Leckdo má tendenci vidět jídlo jako cosi statického, co se nají a je to. Ale co kdybyste se rozhodli udělat z vaší večeře umění? Tam, kde se setkává pošetilost s vážností a volnost bez zábran přichází na scénu.
Nikdo se vás nebude ptát, co jste si vlastně dali. Každý se bude snažit uchopit váš příběh a přetavit ho do svého vlastního. „Kdeže je ten ananas na pizze?” by mohl být váš osobní militérní pokyn, abyste osvěžili ty suché festiny z minulého dubna. To je ono – jídlo je cesta, jak vyblít svět na talíř. To, co se servíruje v restauracích, tak často nesouvisí s čímkoli, co jsme si opravdu zaplatili.
A teď, když všechno shrnu do vychlazeného znění, jídlo, stejně jako naše životní volby, by mělo být odvážné a nad míru příjemné. Pokud se bojíte experimentovat, najděte si pomocníka – ať už to uděláte sami, nebo s ostatními, přehodnoťte pravidla. V této digitální době, kdy se zdá, že každý z nás je svým vlastním influencerem, je perfektní čas na to, abychom se o věci podělili a začali s večeřemi jako s kulturním hackem. Jídlo nemá být jen obyčejná rutina, ale spíše umělecký projev. Tak pojďte do toho, ať je na talíři život.