V dnešní době, kdy je úspěch měřen počtem sledujících na sociálních sítích a Instagram přetéká dokonalostí, se všechno kolem nás proměnilo v jednu velkou přehlídku. Není už cool jen mít superauto nebo prachy, ale být zároveň influencerem, který s grácií předvádí svoji značku. Jak se vyrovnat s tlakem žít život jako na titulní straně něčeho, co je spíše vzdušný zámek než skutečnost? Dneska si posvítíme na fascinující paradox moderního života, kde si většina z nás snaží hrají roli, která jim vlastně vůbec nepřísluší.
Život jako projekt
Jsme v době, kdy je doslova normální zaplatit si profesionála, aby vytvořil vaši vlastní identitu na sociálních sítích. Všichni milovníci dobře stráveného času si dnes dokonce najímají PR agentury, které se postarají o „stylové“ posty, zatímco oni sami si užívají relax u pool party. Je to, jako by se všichni shodli na tom, že autenticita je out a místo toho hrajeme o scénář života, který je pečlivě zkonstruovaný, ale zároveň prázdný jako expirovaný jogurt v lednici.
A co se týče surového materiálu pro naše InstaStories, zprávy od lidí ze širšího okolí se vyloženě hromadí. Jedna naše stará kráva, co kdysi uměla napěchovat do plechovky smetánku, nyní sdílí zápisky ze svých jogínských meditací na Maledivách. Kde se vzal ten zmatek? Mnoho z nás žije v jakémsi bludu, že svět kolem je jedna velká show, kterou musíme neustále vylepšovat, jinak hrozí, že zůstaneme na okraji zájmu.
Na skok k realitě
V tomhle hedvábně placatém světě se objevují i překvapivé zajímavosti. Například, víte, že v roce 2020 se podle průzkumů 50 % mužské populace přiznalo, že v určitém okamžiku udržování zdání „cool“ pozice skončilo v depresi? Jak moc absurdní a paradoxní to je? S rostoucími jako houbami po dešti štítky jako „yuppie“ a „carpe diem“ se pomalu, ale jistě vytrácí skutečný smysl pro radost a opravdovost ze života. Zatímco si dobíjíme selfie stick na party, už dávno jsme zapomněli, že je důležité mít i hezkou a upřímnou konverzaci bez hashtagů.
Dnešním trhákem je lehká ironie v tom, jak rychle se z nás stávají celebrity s prázdnýma očima. Všichni sice toužíme po úspěchu, ale co s ním vlastně pak děláme? Lovíme úspěchy do fyzických fotek a zapomínáme na zážitky, které ve skutečnosti utvářejí naše životy. Odkud se vůbec berou ty bleskově se rozplétající drby a aférky? V kontextu naší zaslepené touhy po úspěchu se zdá, že není cílem dosáhnout „happy endu“, ale jen nabírat lajky na Instagramu.
Být cool je super, ale co dál?
Takže se ptám, kam to všechno vlastně směřuje? Podle všeho bychom si měli víc vážit těch obyčejných radostí – ať už je to káva na terase s přítelem, toulání se po městě bez konkrétního cíle nebo občasná pravá „nefiltered“ konverzace, která vás prozáří víc než jakýkoliv přefiltrovaný snímek. Je jasné, že je lepší být tím, co jste, než zkreslenou verzí sebe samého, kterou si samy vytvoříme.
Snad bychom si všichni měli na chvíli odložit selfie tyče a zamyslet se nad tím, co vůbec znamená žít naplno. Je nejvyšší čas naučit se odpočívat v tomhle hektickém světě. Koneckonců, vzácné momenty, které uděláme bez telefonů a kamer, mohou být ty nejcennější. A tak si užívejte života, ale udělejte to po svém, protože poslední věcí, kterou chceme, je být jen další neosobní postavou na digitální scéně.