Zdravím všechny obyvatele moderní doby, které zajímají trendy, jídlo a samozřejmě nevyhnutelné dávky humoru, které nám život servíruje na talíři. Dneska se budeme bavit o jídle, které spojuje generace, ale jeho konzumaci provází mnoho otázek. Ano, mluvím o buřtguláši – tomhle gastronomickém fenoménu, který by se dal označit za pokrm středoevropské duše. Kdo by to byl řekl, že i taková jednoduchá věc může být tak fascinující, že by si zasloužila vlastní pozornost na našem milovaném vizuálním blogu?
Od guláše k buřtguláši: co je to za kouzlo?
Buřtguláš, čili ten nekonečný mix uzenin, brambor a lásky k tradici, není jen náhodná kombinace ingrediencí. Tento skvost se zrodil z touhy po rychlém a nenáročném jídle, které dokáže nasytit nejen tělo, ale také ducha. Historie buřtguláše sahá až do socializmu, kdy se lidé snažili improvizovat a udělat z pár surovin hotový zázrak. Mimochodem, věděli jste, že právě v době normalizace si lidé oblíbili tento pokrm natolik, že vznikly dokonce „buřtgulášové soutěže“? Ano, byla to doba, kdy se soudruzi utkávali v kuchařských dovednostech a já nevím, co dalšího, ale rozhodně to musela být šílená podívaná!
Ale teď se nebojte, přechod na prostory, kde se prodává jídlo, je možný. Trendy se mění a s nimi i pohled na jídlo. Buřtguláš zažívá renesanci v gourmet restauracích, kde za něj zaplatíte více, než za dobré víno. Je to však nutné? Možná, že v těchto moderních časech by se dal nazvat „buřtguláš haute couture“. Je ale třeba mít na paměti, že jídlo je jídlo, a ne módní přehlídka!
Chutě jako nástroj revoluce
Gastronomie se mění v politickou platformu. Ať už se bavíme o veganské revoluci, nebo o novodobém návratu k tradičním pokrmům, dnes vše dostává nový kabát. Zatímco boomers nostalgicky vzpomínají na to, jak jim babičky servírovaly buřtguláš plný lásky i brambor, yuppies se nebojí experimentovat. Vznikají tak neuvěřitelné variace, které zahrnují exotické koření a netradiční ingredience. Ať už je to buřtguláš s curry nebo s mořskými plody, tenhle pokrm teď znovu dobývá srdce mnoha strávníků.
Zajímavé však je, že čím více se buřtguláš zveličuje, tím více se zapomíná na jeho jednoduchost a dostupnost. Chceme se po dobu oběda cítit jako gastronomičtí králové, nebo se prostě vydat na pouť do naší kuchyně a udělat si něco, co si pamatujeme z dětství? Při jedné ochutnávce buřtguláše s přáteli konstatoval můj kamarád, že „v jednoduchosti je krása, ale v buřtguláši je svoboda!“.
Závěrečná myšlenka: co si odnášíme?
I když se nad buřtgulášem může zdát, že to není víc než slátanina, ve skutečnosti v sobě nese kus naší identity a tradice, která je spojena ještě s pár kapkami ironie. Naše ústa si ukrajovala kousky historie, které doprovázet moderní chutě. Tak co si z toho vezmete? Možná víc než jen lukrativní recepty a trendy, ale také chutě a vzpomínky, které nás spojují, i když je atmosféra kolem nás plná fádnosti. Takže kluci a holky, neváhejte a dejte si buřtguláš, ať už je jakýkoli, a vzpomínejte na ty časy, kdy nic nebylo důležitější než jídlo, přátelé a kousek dobré nálady.