Dneska si uděláme trochu hezkou smršť o tom, jak se jídlo neustále transformuje z obyčejného nástroje k poznání na legit umění. Gastronomie už dávno není jenom o tom, co sníme, ale spíš jakým způsobem to prezentujeme. Každý dobrý yuppie ví, že nejen to, co máš na talíři, ale i to, jak to na Instagramu vypadá, ti v životě dodává body. A ano, i boomers si rádi dají na stůl nějaký ten trendy pokrm, který dává smysl. Tak se pohodlně usaď a připrav se na kulinářský nářez, který tvoří most mezi požitkářstvím a uměním.
Jakmile vcházíš do restaurace, kde šéfkuchař má víc followerů na sociálních sítích než průměrná celebrita, víš, že ses dostal do gastronomického ráje. Kuchyně přestává být jen místem, kde se připravují pokrmy, a stává se živým organismem, kde se experimentuje s texturami, barvami a chutěmi. Možná jsi slyšel, že Francouzi vytvořili „jídlo pro duši“, ale věř tomu nebo ne, i veganští kuchaři si umí hrát na umělce. Nezřídka se stane, že na talíř dostaneš zelené chybačce, naservírované jako čerstvé sushi, a ty se nakonec ocitneš v pozici, kdy se snažíš najít v tom smysl.
Očima umělce, chutí gurmána
Když už jsme u toho, k čemu je vlastně dobré, aby jídlo bylo uměleckým dílem? Kdo by si pomyslel, že například šafrán, který vyžaduje neuvěřitelné množství práce, aby se dostal na náš talíř, by mohl být vnímán nejen jako koření, ale také jako holá esence luxusu? Tenhle žlutý zázrak je tak cenný, že se prodává za ceny, které by udělaly i bohatým ludím poklesnout bradu. Víte, že na kilogram šafránu je potřeba okolo 150 000 květin? To už je pořádný kousek práce, a to jen proto, abychom si mohli šplhnout na večeři!
Zároveň máme i moderní trend, který je všeobecně pudilní. A to je podávání jídla na stříbře, nebo jak já tomu říkám „cink-cink jídlo“. Nejpůvodnější poslání přenášení jídla z kuchyně do hostiny se mění v umělecké vystoupení, ze kterého máš co do činění s dramatickým podáním. Všichni ti kulinářští hipsteři neřeší, zda jídlo chutná jako rajský sen, ale kolik lajků dostanou na sociálních sítích. A pravidelně přichází na řadu otázka: Co si objednám, když vyfotím tohle, abych mohl nakrmil svoje followery?
Synestézie na talíři
Ono takové jídlo může klidně vyvolat emoce. Je to jako synestézie, kdy se ti chutě míchají s barvami a detaily. Každý lok by měl mít nějaký příběh, techniku a prožitek, co tě dostane na kolena. Věděli jste, že existují restaurace, které jídlo podávají na černém talíři kvůli kontrastu? A to je skutečné zasvěcení! Kombinace, které navíc mozek spojí z série vkusných senzorických podnětů, může činit z každého jídla skutečný zážitek. No jo, i na kraji prasárni s mastným burgerem se dá vypálit kousek extravagance!
V dnešní době se i jídlo stává formou vyjadřování, což je zřejmé třeba i ve světě street foodu. Na ulici, s přáteli a nikdy s ohraničenými skleněnými zdmi, najdeš drzé kombinace a lanýžovou maškaru, co tě doslova přehodí přes palubu. Inspirace z různých koutů světa míří k nám do městských uliček a zachycují víc než jen gastronomický trend. Vlastně nás to nutí zamyslet se nad tím, co všechno vlastně jíme a jakou hodnotu to má v našich životech.
Tímto směrem přichází zjevení, že jídlo, které vlastně držíme v rukou, je mnohem víc než jenom příprava na hodování. Je to umělecká hodnota, spojenectví s kulturou a prožitek, který nás zvedá z každodenní reality. Když se příště podíváš na talíř, snaž se vnímat víc než jen chuť – uvidíš, že ti to otevře dveře k novému dobrodružství!