Chlast, ten zázrak, který nás spojuje, motivuje a občas i vyprovokuje k činům, které bychom za střízliva zřejmě nevykonali. Ať už preferujete kvalitní whisky, víno od malého vinaře nebo domácí slivovici vyrobenou babičkou, jedno máme společné – chlast je nedílnou součástí našich životů, zvlášť v dnešním světě. Ale co když se tenhle nápoj stane nejenom naším společníkem na párty, ale také terapeutickým pomocníkem? V dnešním článku se podíváme na to, jak se pití alkoholu transformovalo v moderní kulturu a proč jsme mu tak oddaní.
Od pijáka k degustátorovi
V minulosti se chlastalo hlavně na to, aby člověk zapomněl na starosti nebo se pobavil s přáteli. V dnešní době jsme se ale přehoupli do éry degustace, kdy už nestačí jen prostě „pít“. Jde o zážitek, který si žádá kontext, atmosféru a trochu té (ne)úprosné módy. A teď si nabíráme příklad na vínech, kde už dávno neplatí pravidlo „hladový je slabý“. Dnes se zaměřujeme na každý doušek, hodnotíme tón barev, rozplétáme chutě a rozmlouváme na vysoké úrovni o tom, jak zrovna tohle cabernet sauvingnon z Harrachova nás duševně povznáší. A co víc, rozmlouváme o tom s grimasou, jako kdybychom měli na talíři umění, a přitom to může být klidně večerní svačinka z místního McDonalda.
Zajímavý fakt, který byste možná chtěli zapamatovat: v průměru lidé ve Spojených státech zažijí asi 100 000 skleniček alkoholu během svého života. A to už je pořádná porce! Otázka zní, kolik z těchto skleniček bylo naplněno jen tak ze zvědavosti a kolik z čisté touhy po zábavě. Každopádně, je to pozoruhodné číslo, které dokazuje, že pití se stalo adaptivní činností, ve které hrají emoce, kulturní souvislosti a společenské normy.
Barové umění a umění pití
Dnes máme k dispozici barové umění na úrovni, kterou byste jinak hledali v renomovaných restauracích. Barmani, ti mistři míchacích nápojů, se stali celebritami, jejichž umění se hodnotí jako hodnota výtvarného díla. Takže když se posadíte na barovou stoličku, dostanete nejen drink, ale i příběh, v němž je každý nápoj pečlivě promyšlený. Někdy se tady mluví víc o originálních recepturách, než o samotných ingrediencích. Dávno pryč jsou doby, kdy bylo udržování pořádku v drinku otázkou smíšení tekutiny do sklenice. Dnes se debatuje o tom, jaký poměr citrusů a bylinek se ještě může považovat za umění.
Samozřejmě, že i ožralé večírky a sebeposílení do opileckého stavu mají své okouzlující stránky. Vždyť kdo by nechtěl vypadat jako rebel, který zná tajemství dobrého pití? Ať už se jedná o pražskou hospodu, kde se sejdou umělci a podnikatelé, nebo o surový bar na okraji města, kde se mísí hlasy s obvyklým návodem na to, jak naživo ochutnávat drinky jako profesionálové. Chlast se stává výchozím bodem pro nejednu dvoření a vznikají spolupráce mezi lidmi, které byste na prvním pohled ani nečekali.
Pohled na chlast a zodpovědnost
Můžeme se ale zamyslet nad tím, jestli souvislost mezi chtěním pít a uměním našem moderním světě není poněkud rozmazaná. Je chlast terapeutickou pomůckou, nebo je to jen další formou úniku? Možná bychom si měli občas přiznat, že pít s mírou je vcelku dílem umění, které si zřejmě budeme muset ještě trochu osvojit. Jde o to najít ve svém životním stylu rovnováhu – chlast je fajn, ale když vás začne řídit, mohli byste v něm utopit víc než pár hrdinů na silnici.
Ať už si proto dáváte víno k večeři, nebo je pro vás klíčový přípitek s přáteli, mějte na paměti, že tenhle zázrak se dá užívat s úsměvem a zodpovědností. Zábava se dá najít i bez opilého zmatení, a to je přesně ten tip, na který si pánové, kteří užívají života, mohou dát pozor. V chlastu je síla, ale v umění pití je zajištěna naše svoboda – a to je hodnota, kterou si určitě zasloužíme ctít.