V dnešním světě, kde se jídlo stává nejen zdrojem energie, ale i formou umění a životního stylu, je nutné se ptát, co vlastně jíme a jak to na nás působí. Mění se nejen naše stravovací návyky, ale také pohled na to, co všechno může dobré jídlo znamenat. Možná se ulítnete, ale je tu i zajímavý fakt: některé gurmány často k užívání jídla přirovnávají umění. A co teď? Když už večeře vypadá jako Picasso, co zbývá člověku, aby se nestravil?
Nepochopení umění vaření
Nejen že všichni víme, jak vypadá talíř s haluškami, ale když se díváme na jídlo, které vypadá jako malba s několika úchvatnými skvrnami, jsme zmatení. Co s tím? Většina z nás spíše volí rychlovky a hromadné nákupy na supermarketových pultech, ale jakmile se ocitnete v trendy bistra, kde místní šéfkuchař vytváří kouzelné kulinářské kombinace, začnete se cítit jako na výstavě moderního umění. Takové pojídání granátového jablka s pastou z pistácií a voňavými bylinkami vás dostane do jiného časoprostoru, kde zapomenete na starosti s přebytky v lednici.
Ale co to vlastně znamená? Je to jen parodie na stylový životní styl nebo umělecký brut? Bez pezarnejcho ketchup a podivně voňavých komba dostáváte šanci okusit, jak vypadá vyvážená invence mezi chuťmi. V tom tkví ta magie – jídlo, které vám nedovolí se nudy prolézt. Ano, vy, milí yuppies, tohle je pro vás!
Gurmáni versus fastfoodoví guerilláci
Uslyšíte takové příběhy o tom, jak se staří šéfkuchaři trápili s každým kouskem pečeného lososa. Jejich kreativita a neustálý experiment spojený s koupí rare ingrediencí dokonale zapadají do naší každodenní rutiny, ve které do rohlíku zabalíme lososa a s úsměvem se nabídneme v kolektivu „Fastfood forever“. Přitom na náměstí s uměleckým trhem nutně narazíte na chlapíky, co nosí trička s nápisem „Gurmánské milenium“ – a i ti jsou až překvapivě blízko k tomu najít cestu zpět na místa, kde jídlo nebylo jen palivo.
Jakoby se náš jazyk snažil popsat vnímané chutě a mistry nakládání, přes „mňam“ se dostáváme až k „to je něco jiného“. A zprávy o tom, co právě frčí, se šíří rychlostí blesku prostřednictvím digitálních platforem. Kdo by si pomyslel, že burger bez masa se zjeví v Instagramovém feedu, a vlastně to bude chutnat jako příkop přírody? To už je v některých oblastech mainstream, jinde se zas lidé přou o nezbytnou složku v klasickém receptu na tatarský biftek a nedokážou se shodnout, zda do něj dávat nebo nedávat žloutek.
Jak to všechno pojmout s úsměvem
Pokud se podíváte na gastronomický svět, uvidíte, že je plný paradoxů. Na jedné straně je tu touha po jednoduchosti a rychlosti, na straně druhé by si někteří z nás přáli, aby se potkali s chuťovým uměním a stylizací. V tom spočívá kouzlo gastronomie: můžeme v ní najít příběhy, naděje, a – co je důležité pro naši duši – zážitky. Kolikrát jste si s kamarády oznámili, že hned teď musíte vyrazit na tu nejlepší dýňovou polévku ve městě, a nakonec jste skončili v proslulé pizzerii, kde bylo na talíři více známých než na vaší poslední narozeninové oslavě?
Nejtěžší je ovšem najít balanc mezi „buď se trochu potrapíš pro dokonalost“ a „nech si ujít ledového frappé, když to máš po práci v ruce“. A tak se snažíme ozvláštnit trapné okamžiky s malými dobrodružstvími v kuchyni. Jadérka skořice jsou dnes tak trendy, že se o tom šíří zvěsti daleko za hranicemi vaší kuchyně, a vy se můžete klidně tvářit jako gastronomický hrdina, i když vaše vybavení tvoří jen starý mixér a krabice od pizzy.
Dali jsme si záminku, že jídlo nemusí být jen přízemní záležitostí. Jí se nejen břichem, ale taky s duší a smyslem pro styl. A pokud vám někdo bude tvrdit, že talíř s krvavým steakem je umělecké dílo, nechte ho. Každý má právo na svou verzi gastronomie a nakonec makat jako fontána inspirace pro toho, kdo odhodlaně zamíří k pánvi s horkým olejem. Když se všechno správně namíchá, můžeme se setkat a mluvit o utopii chutí.