Alkohol, stvoření ambiciózního umění a věčně mladého života, je tématem, které křižuje generace a kultury. Jinak řečeno, není možné ho ignorovat. Dokonce i ti nejzapřísáhlejší abstinenti, kteří tvrdě hlásají, že sklenice whisky je zlo, znají příběhy zabarvené vzpomínkami na extravagantní večírky a euforické rána. Jak se ale říká, co by to bylo za život bez špetky šílenství a nerozvážnosti? Pojďme se tedy blíže podívat na to, jak víno, pivo a destiláty ovlivňují nejen naše chutě, ale i naše kreativity.
Skočme do víru historie
Historie alkoholu je tak stará jako lidstvo samo. Co byste řekli, že se pravděpodobně poprvé varilo v kamenných dobách? Ano, ještě předtím, než byl vynalezen internet a lidé začali s mazáním filterů na Instagramu, se lidé scházeli při příležitosti sdílení lyofilizovaného ovoce a nějaké té domácí pálenky. Hlavní otázkou je, co popíjíme dnes? V dnešní době se domníváme, že náš poslední drink způsobí, že se proměníme v umělce. A máme k tomu zvláštní důvod – na každém rohu s námi flirtuje něco nového, od craft beer až po exquisitní koktejly, protože s každým sipem roste naše touha po více.
Kdo by řekl, že i alkohol má schopnost inspirovat ty největší umělce? Například Vincent van Gogh byl známý svou slabostí pro absint a jako by mu to dávalo křídla, vytvořil nádherné, ač šílené malby. Dneska se to sice tak nepromítá, ale vzpomeňte si, jak často na našich večírcích saháme po stejné lahev vína, co nás jednou poslala na vyhlídku z okna. Cestou do pekla nás nese víno v ruce a na jeho dně se skrývá umělecká duše.
Pohár štěstí nebo smutku? Odpovídáme na nelehkou otázku
Ruku na srdce, co se děje, když olízne lžičku štěstí? Je to jakési magické spojení, které nás žene zpět ke sklenici, kde slova běží jako potok v březnu. Ale co uděláme, když se po poháru cítíme jako zmučený pes? Alkohol má tu schopnost být konejšivým pramenem, ale i pekelným krutým pánem. Vznikají příběhy, které by normálně nikdo nevyprávěl, třeba o tom, jak jste na karaoke odzpívali „I Will Survive“ tak podezřele, že se lidé začali bát o své uši.
Jedna z největších literárních postav, Ernest Hemingway, byl urputným obhájcem síly „sklenice červeného“. Jeho styl života by mnozí považovali za vzor pro dnešního hipstera – dobrodružství, lásky a alkohol, přičemž většina se asi nikdy nedostala za evropskou hranici a maximálně tak okusila levné pivo. Ale pojďme si říct, že umění žít si bez sklenice vína skoro ani neumíme představit. Kdo pak napsal tu srdceryvnou báseň na konci zprávy od kamaráda?
Jak tedy porozumět tomu, co je lepší? Ráno probudit duši na dně láhve nebo se schovávat ve vlastní pokrývce dětinského nadšení? Mějte na paměti, že každý drink má svou hodnotu. A ačkoli by občas mohl vyvolat vzpomínky jako odraz ve sklenici, stále to není důvod, proč se vzdat zábavy. Odpovědně, s hlavou vztyčenou a hučícím srdcem, se s přáteli pustě do pohádkového světa, kde se bez obav proměníte v příběhy. A na co čekáte? Party volá!