Ve světě plném rychlých změn a neustálého shonu není divu, že se lidé stávají mistrně zvládajícími umění improvizace a podivné komunikace. Jakmile se v tramvaji zavřou dveře, nastává momenální zmatek myšlenkových toků. Každý v kupé má v hlavě jiný příběh, a zatímco se některé duše snaží rozluštit tajemství života, jiní přemýšlejí, jestli si dneska objednají burger, nebo budou raději vegani. V tomto absurdním mikro světě se schovává naše fascinace okolím, jak se ukazuje na každé zastávce a každém úsměvu.
Co říkají vaše uši, když mlčí vaši sousedi
Zde je třeba si uvědomit, že v tramvaji hraje klíčovou roli i zvuková krajina. Ne, nemluvíme o oblíbených hitech nebo rozhlasových stanicích, ale o těch podivnostech, co se odehrávají kolem. Zkažené šunky v roušce, chraplavý tón staromilce nebo hipster, který se snaží vyjádřit svoji filozofii prostřednictvím retro trička a koženého batohu. Tohle vše vytváří pozadí, které by sice mělo být tiché, ale vlastně je jakousi symfonií mixu myšlenek a pocitů. A jak se zdá, každý z nás hraje v této symfonii svou specifickou roli.
Zajímavý fakt, který při tomto pozorování nalézáme, je, že průměrný člověk tráví v prostředcích městské hromadné dopravy více jak 30 minut denně. Celkově se to za rok vyšplhá na víc než čtyři dny. Ať už se jedná o nevyřešené hypotézy o smyslu života nebo debates o tom, jaký bar má nejlepší pivo, tito „cestující teoretici“ v sobě skrývají celé oceány myšlenkových bouří, které by se možná daly přetavit v bestsellery.
Když realita překračuje fantazii
A co teprve, když se k tomu přidá fenomén smartphone. S ním se nám z pohledu do chladného skla okna stávají proslulí močicí mistři, kteří se neostýchají ukazovat své kousky ve virtuální realitě. Fotky se sesedlými obličeji, vtipné koláže a memy se stávají způsobem, jak se zapsat do paměti jiného cestujícího. Tyto digitální protagonisty tak trochu spojují na chvilku, než se opět rozběhnou každý svým směrem. Ale co by se stalo, kdyby všichni najednou zamířili do barů na drink místo výkonů v online prostoru?
Život v městské hromadné dopravě je jedinečným způsobem, jak získat zpětnou vazbu. Učíte se naslouchat, a to nejen tím klášterním způsobem, ale i bouřlivými nárazy emocí ostatních. Možná nebudete mít šanci odpovědět na otázku jednoho ze sousedů, zda je důležitější koukat na Netflix nebo chodit do posilovny, ale přesto cítíte ten tlak ticha. Ve vzduchu visí otázka, která by snadno mohla mít odpověď, kdybychom uměli danou situaci rozebrat jako kód bez usb.
Když se tedy příště ocitnete v tramvaji, nesnažte se být tím, kdo zahodí hlavu do knihy nebo do mobilu. Nechte pozornost unášet s kumpány dobrodružství a nenechte se zmást. Každý na této cestě je jednou nohou v realitě a druhou v podivné, neuchopitelné dimenzi, kde se kříží cesty myšlenek, snů a absurdních situací. Vždyť jak říká jedno známé rčení – život je stejně barevný jako koleje tramvaje a vždy nás překvapí, kam nás zavede.