Není to tak dávno, co se v hotelových barích uvolněně pilo, tančilo a probíhaly vášnivé debaty o všem možném, zatímco někdo v rohu mával červeným hadříkem a snažil se urvat pozornost. Rozhodně nám ale nescházelo ani to, co bez okolků nazýváme „uměním odmítat“. Uměním říci „ne“, když to ostatní nečekají a vy, s očekáváním, že vás nikdo nepohádá, křičíte zvědavě „Ale proč ne?“.
Podle nedávného průzkumu dokonce více než polovina dospělých cítí nátlak přijmout pozvání na akce, které je nějakým způsobem nebaví. Každý z nás to někdy zažil. Stojíte v kanceláři, vidíte kolegu, jak se snaží zorganizovat nekonečnou poradu a vy víte, že vaše duše se už dávno nachází na pláži s drinkem v ruce. V tu chvíli si uvědomíte, že je třeba se postavit na vlastní nohy a říct pořádné „ne“. Umění odmítat je jakýmsi aktem sebeúcty, ale naše generace si ho často plete s egoismem. Proč?
Odmítání jako nový trend
V poslední době se objevuje nový termín „no-composition“, což je v podstatě to, co děláme, když někdo navrhne akci, kterou byste raději ignorovali. Odstrháváme ze sebe staré břímě a tím dáváme jasně najevo, že je čas si užívat života bez zbytečných společenských povinností. Ať už se jedná o nudné porady, nezáživné večeře s příbuznými nebo víkendové výlety, které vás nutí hrát si na turistu, když byste raději relaxovali s kočkou na gauči a sledovali Netflix.
Zde se ukazuje jedna z nejzábavnějších paradoxů dnešní doby – sociální média, která nám nabízí možnost pořád se s někým spojit, nás zároveň nutí se omlouvat za to, že chceme zůstat doma. Možná by stačilo jen otočit obrazovku a poslouchat vlastní vnitřní hlas, místo abychom se snažili podbízet těm, kdo se snaží tlumit naši touhu po čistém „ne“.
Umění říkat ne s úsměvem
Nicméně, abyste byli páníky svého času a prostoru, musíte mít v zásobě i pár šarmantních frází, kterými byste obohatili své odmítání. Samozřejmě, že jako yuppie nebo boomer byste to mohli vzít z vesela a na otázku „Jdeš na tu oslavu?“ byste odpověděli „Jasně, kdyby se párty konala v mých představách“. Vždy je dobré přidat k odmítnutí trošku humoru, protože jak říká klasik: „Kdo se umí smát, ten žije déle“.
A kdyby to všechno selhalo, vždy můžete použít jeden z klasických triček „Pracovní povinnosti“. Kdo by se chtěl hádat s někým, kdo je zaneprázdněn vyřizováním důležitých emailů ve svém obýváku? Klíčem je v tom totiž umět si užívat vlastního času, což je privilegium, které si zasloužíme! A i když se vám občas dostanou od kamarádů hloupější pohledy, buďte na to hrdí – vy rozhodujete o svém volném čase, nebojte se toho. Mějte na paměti, že i odmítání je forma umění, kterou levně neutratíte!
K tomu, abychom si užívali života naplno, potřebujeme nejen odmítat, ale i cítit se dobře v tom, co děláme, a tím je umění říkat „ne“ nejen pro nás vhodné. V dnešní uspěchané době se nehajme neustále ve víru schůzek a povinností. Někdy je prostě fajn si pro sebe říct, že „ne“ je inteligentní odpověď, která nám dává prostor k tomu zaplnit si ho radostmi a štěstím podle vlastní chuti.