V dnešním zatraceně rychlém světě, kde si lidé do interakce přinášejí víc selfíček než smysluplných konverzací, je jako vánek čerstvého vzduchu slyšet občas něco jiného než povrchní „Jak se máš?“. Městský slang je sice poměrně příjemnej, ale obvykle končí, když v jednom kole přijde touha po hlubším spojení. Ale co když za každé „Ahoj, jak se máš?“ dostaneme rybu? Tím pádem bychom se i ve světě chyceni v sítích sociálních médií mohli proměnit v největšího rybáře, a že by bylo o čem vyprávět.
Že nám z každého rohu vykukují chytré telefony, které nahradily osobní interakci a z osobního styku udělaly digitální strašáka, to víme všichni. Kde se tak podělo to staré dobré „Jak se máš?“, které při setkání s kamarádem šlo z úst přirozeně? Dnes jim většinou jen naservírujeme nějakou fascinantní historku o tom, jak jsme se o víkendu pokoušeli pochopit, co znamená slovo „minimalismus“ v souvislosti s naším šatníkem. Přitom bychom mohli prohodit pár slov o tom, co nás skutečně trápí nebo co nás naopak potěšilo.
Smysl za slovy
Ještě zajímavější na celém tomhle viru předstírané zainteresovanosti je, že spousta lidí vnímá „Jak se máš?“ jako standardní otázku, kterou je potřeba prostě vyplnit. Ale co se stane, když na ni začneš odpovídat upřímně? Můžeš zavést tolik nepříjemných situací, že by ti nakonec nabídl rybu i ten poslední, koho jsi potkal. Odpovědí na „Jak se máš?“ totiž může být cokoliv. Například: „No, víš, pokusil jsem se udělat domácí hamburgery, ale nakonec to skončilo jako charcoal-vegánské polibky.“
Zde máš navrch i jeden perverzně zajímavý fakt – ve skutečnosti se odhaduje, že víc než polovina populace se pravděpodobně alespoň jednou zeptala na „Jak se máš?“, aniž by je to zajímalo. Což přisuzuje většině lidí status podvodníka, ale kdo by se tím zabýval, když za nutkavou potřebou to říct může být touha po sociální interakci a snaha zaplnit prázdno v místnosti. Ale co je prázdné? To je otázka, která by zasloužila obrovský výzkum.
Pohled do námořnické duše
Ale zpátky k rybám. Kdybychom přistoupili na domněnku, že za každé „Ahoj, jak se máš?“ dostaneme rybu, náš sociální život by se zaměřil na nabídku těchto úlovků. Jak by to změnilo naše interakce? Místo planého tlachání bychom se mohli navzájem ochlazovat svými úlovky, přičemž bychom povyšovali rybolov na umění. Možná bychom dokonce začali vydávat časopis o rybaření a s rybičkami v háčku sváděli nutnou debatu na různá témata. Jak sladkovodní, tak mořské hvězdy by získaly v nově vzniklém rybím cirkusu své místo.
A tady je ten pravý moment hovořit o tom, jak v našem světě můžeme najít více opravdovosti. Prostě tak, že budeme více naslouchat. Zkuste vybočit z rutiny a pružnost se objeví sama. Stačí jen dodržovat jedno pravidlo – buďte o něco víc já. A možná k tomu nemusíte mít nutně rybu. Někdy stačí prostě výjimečný úsměv a pozitivní náboj.
Tak když nabudete stejného pomyslného úlovku na rande, možná překvapíte nejen svou protějšek, ale i samu sebe. Ale pamatujte, místo otázky „Jak se máš?“ se nabízí rovnou: „Jaký máš dneska úlovek?“ Protože jinak bychom se asi museli spolehnout na to, že už nedostaneme žádnou rybu. A to by byla celkem škoda, nemyslíte?