O čem se to vlastně neustále mluví? A co všechno se na světě děje, když se zrovna nemluví o počasí? Kecy, drb, pomluvy nebo oblíbené městské povídačky – tady je prostor, který zachytává puls dnešní doby. Ulice se hýbe, parky šumí a místní kavárny se stávají neoficiálními zasedačkami pro sdílení těch nejbláznivějších prí příběhů. Takže, sedněte si, vezměte kávu v ekologickém kelímku a pojďte se ponořit do fascinujícího světa keců.
Víte, že podle některých studií se lidé, kteří mluví o jiných, vlastně v určitých situacích cítí šťastnější? Je to jako by si dva kamarádi v kavárně přehazovali balón s názvem “můj život je lepší než tvůj”. Roztahují ho mezi sebou a přitom si ani nevšimnou, že za oknem už dávno svítí slunce, a ne, že by někdo z nich měl to slunce schopnost chytit. Ale co, kdyby se na tom pohybu na městských ulicích vyřádili spíše nápady na podnikání než drby? Kdo ví, třeba by z toho vyšlo něco jako “kecání na ulici” – nová forma street artu!
Kecy jako kulturní fenomén
Vraťme se ale k onomu jazyku a jeho účelu. Kecy jsme si zvykli považovat za nástroj spojení mezi generacemi. Boomer dává najevo, že ví, co se děje ve světě mladých, yuppie poskytuje mladším pohled a vy hrdinové carpe diem v tom mezi tom všem budete hledat smysl. Je to nádherný chaotický balet, všichni tancují na hromadě drbů, a přitom si navzájem nastavují zrcadlo. Jak můžete mluvit o životě bez drobných odboček a šťavnatých historek od babiček? Kecy jsou kulturou, která vás nenechá na pokoji!
Jaké to vlastně má důsledky? Jsou lidé šťastnější, když sdílejí všechny možné skandály z okolí, nebo jde jen o zpestření doby na čekání na bus? Nejspíše je spojení mezi sluchem a duševním zdravím hlubší, než si většina z nás uvědomuje. Čím více se mluví, tím více se život zdá být barevnější, přestože ta barevnost může někdy vést k pocitu, že stromy se proměnily na neonové reklamy. Možná vzpomenete na nějaký absurdní názor, který přistál jako pěst na oko ve vašem kafičkovém pokecu – a pak už se to vezme!
Chcete-li mluvit, musíte umět poslouchat
Ve snaze být v obraze totiž existuje jedna zásadní věc – umění naslouchat. V chaosu vášnivých debat se obvykle ukrývá to podstatné, co dodává hloubku našim kecům. I když se zdá, že si všichni jen stěžují na nedostatek chai latte nebo na to, že snídaně je příliš drahá, ve skutečnosti si každý ve třídě přehazuje myšlenky o tom, co se děje ve světě. A právě to je krásnou hrou v bludišti sluchových vjemů, kde každý získává potřebné informace, aby se nebál o někom říct něco na rozloučenou – nebo naopak začít trend nového drbu.
A tak, i když se zdá, že kecy nemají konkrétní cíl, nakonec tvoří prostor, kde se setkávají nejen myšlenky a názory, ale i osudy. Jak se říká, “kdo nemluví, ten neexistuje” – a v dnešním rychlém světě má tento citát zvláštní váhu. Všichni jsme lesní mluvící stvoření, která hledají cestu jak vyskočit z víru každodennosti. Někdy to chce asi víc než jedno latte a pocit rozjařenosti, ale to už víme všichni. Tak se usmějte, kafe v ruce, a nezapomeňte na uvádění nových příběhů do vašeho osobního městského mýtu!