Ranní šumění městských ulic, tenmišný ruch metra a vír myšlenek nad darbami dnešního dne – to všechno se stává součástí fenoménu commutingu, který si u nás pomalu ale jistě buduje svojí pozici. Na jednu stranu se hodně mluví o tom, jak je commute zbytečně stresující, a že by si každý měl najít práci co nejblíž domovu, na druhou stranu je tady skupina, která si ráda užívá každodenních cest. Jak tohle všechno souvisí s životem, stylem a zábavou? Pojďme se podívat na to, jak se z malého kousku každodenní rutiny stává nečekaný sportovní výkon.
Kde se vlastně berou ti, co jsou v dopravě rychlejší než superman?
Zajímavý fakt na úvod – komutanti v New Yorku mají za sebou v průměru 40 minut denně v dopravě, což odpovídá přibližně 13 dní v roce. Ano, slyšíte správně! Těch 13 dní se nejedná o dovolenou na Slunce, ale o destruktivní došlápnutí na pedály jejich životní rutiny. A co s tím dělají? Místo brečení si v autobuse do kapesníku nad hromadou agresivního plechu ze špatně zaparkovaných aut si raději otevřou podcast o východní filosofii, zatímco se snaží nenarazit na nebezpečného cyklistu.
Ale kde u Boha se to všechnotohle vzalo? Moderní commutování je totiž záležitost, která snoubí esenci umění multitaskingu s instantním uspokojením. Zatímco generace před námi se spíše soustředila na čas strávený na cestě jako na nutné zlo, dnešní mladí, tedy v tom správném slova smyslu, se rozhodli, že se z toho udělá vlastní show. Dělat si selfie, vyřizovat na cestě e-maily nebo stihnout doplnit chybějící díl od včerejší rozmluvy? Proč ne?
Umění a umělecké směry commutingu
Často se má za to, že commute je synonymem nudy. Naše vlna moderního pojetí říká: “Odpusť si, kámo!” Nestačí jen sedět jako vochomůrci na sedadle vlaku. Musíš se snažit dostat ze své bublinky. Existuje dokonce i umění commutingu, kde nabízí všemožné výzvy, ať už jde o to najít nejlepší víkendovou cestu do hor, nebo zjistit, jak na parkovišti hochům udělat nečekanou zábavu ze svých otázek o autoškole.
Ono je fajn, že jsi v pohybu, ale je dost důležité i edukovat se v tom, co má smysl. Místo klasického šplouchání si na rameno s pohnutými hrdiny z veřejných stanic, vezmi do ruky nový román a pusť se do jeho četby. Vzniká tak efekt, že i když se honíš na půlku města, přesto cítíš, že žiješ ten svůj „Carpe Diem“ moment naplno, jako bys byl v posilovně na tom nejlepším stroji.
Poslední lekce od commutingu: Flexibilita a humor
Závěrem se dá říct, že každodenní commutování je víc než jenom přeprava z bodu A do bodu B. Je to přechodový rituál, který v sobě nese porci zábavy, nových zkušeností a jisté dávky kreativity. Takže, milí commutanti, zapomeňte na stísněné myšlenky o tom, jak je to vše břímě. Seberte se a vydejte se na dobrodružství s úsměvem na tváři a třeba i sluchátky na uších. Město je vaše hřiště a život je příliš krátký na to, abychom se příliš brali vážně.