Život je divadlo, v němž jsme všichni hlavními protagonisty, a přesto se občas zdá, že režisér byl zcela mimo, když nám rozdával role. Každý den vstáváme s pocitem, že dnešní show bude pořádně šťavnatá, ale v reálu se často změníme v pouhé statisty v nudné dramě. Zazní alarm, obvyklá ranní rutina a vy tak spěcháte do práce, zatímco vaše ambice zůstávají někde v koutech ložnice. Kde se stala ta chyba mezi „žiješ, nebo přežíváš“?
Pokřivená realita dnešních dní
Podívejte se na to z jiného úhlu: více než polovina dospělých Američanů se cítí spokojeně, když o víkendech dělají „nic“. No dobře, tak třeba nahradí to „nic“ občas nějakým tím binge-watchingem na Netflixu, ale přiznejme si, že i to vyžaduje určitou úroveň umění. Od těžkého stereotypního života, kde je práce považována za nutné zlo, byste mohli očekávat, že si lidé najdou čas na to, co je skutečně baví, místo abychom upadali do letargie, kde nám chybí jiskra. Nebo možná tou Jiskrou je prostě Starbucks na každém rohu?
Všichni mluvíme o hygge, mindfulness a dalších buzzwords, ale kolik z toho skutečně praktikujeme? Často slýcháme, že by „měli jsme víc žít přítomností“, ale pokusit se hladovět každé pondělí a pak se o víkendu zahnat pitím vám moc nepomůže. Vždyť v rámci tvoření vzpomínek se často propadáme do tlaku, že musíme každou volnou chvíli využít na maximum. A co když je to celé vlastně velké bláznovství? Vždyť to, co nám chybí, může být tak prosté jako jen klidně posedět a nechat myšlenky volně plynout, místo abychom se snažili vytvořit „instagramový moment“ ve stylu života jak z filmu.
Odkud se bere tohle šílenství?
Zatímco máme na spoustu povinností a úkolů, které nás denně nahánějí do kouta, možná by stálo za to si připomenout, že ne vše, co děláme, je nutné. Zvlášť když se zdá, že většina lidí na síti prostě zbožňuje sdílet naše „úspěchy“ z víkendových akcí. V kolika případech jsme se ocitli na roztančené party, kde do našich uší zní jen: „Proč se nemrzni? To je přece nutnost?“ A čím víc se snažíme, tím více jsme pohlcováni představou, kterou s námi sdílí Facebook a Instagram. Je to vlastně dost paradoxní, protože právě technologie, která nás má spojovat, nás zároveň drží v klišé soužení.
Zajímavý fakt na závěr: moderní vědci zkoumali, jakou váhu mají spontánní rozhodnutí na celkovou spokojenost s životem, a zjistili, že jakákoliv míra strukturální kontroly není zásadní. Takže když se příště ocitnete ve víru rozvrhu a naškrobených plánů, vzpomeňte si na vědu a udělejte si ten riskantní klik, abyste ujeli na nekonečný road trip přímo do zapomenutých krajů vašeho města. Na co čekat? Vždyť život je přece akční film bez scénáře, plný nezapomenutelných záběrů a nečekaných zvratů!