Žijeme v době, kdy myšlenky létají vzduchem jako uvolněné balonky při svatebním obřadu. Každý z nás si neustále honí v hlavě nové nápady, ale co když nejsme jediní, kdo je chytá? Nápady, momenty geniality a legrácky vtipy se zdají být dostupné každému, avšak existuje tajemství, které by mohlo změnit způsob, jakým na tyto myšlenkové poklady pohlížíme. Odkud pocházejí naše nápady a kdo přesně na nich profituje? To vše je otázka, která zaslouží naši pozornost.
Kreativita jako commodity
Zajímavý fakt, který by se měl zapsat do paměti každého, kdo si říká tvůrce, zní: stovky tvůrců v různých oblastech umění, reklamy či médií nevědomky kradou myšlenky jeden od druhého. Je to jako sněhová koule – začne to malým nápadem a během pár dnů se z toho stane globální trend. Teď si to vezměte z této stránky: většina z nás si myslí, že má originální myšlenku, ale jenže takové „originální” myšlenky jsou většinou složeniny již existujících konceptů. Možná si říkáte, že je to k smíchu, ale v tomto bláznivém světě se i krádež myšlenek může stát cestou k úspěchu.
Všichni známe ten pocit, když se nám zdá, že jsme na pokraji geniálního objevování, a pak zjistíme, že právě něco podobného udělal někdo jiný. Hlavní otázkou zůstává, zdali je tyto nápady vyrábět, recyklovat, nebo je prostě poslat k čertu. Odpověď je komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát. Zamyslete se nad tím: co je vlastně kreativita jiného než dekonstrukce a znovu sestavení toho, co už existuje?
Etika v éře internetového šílenství
V této éře digitální komunikace a nekonečného surfování po sociálních sítích se etika umění stává zajímavým tématem k diskuzi. Každý si stahuje obrázky a texty jako zboží v supermarketu, s pocitem, že nic nekrade. Ale je to skutečně v pořádku? Mysleme na to: když se životopis jednoho z nejúspěšnějších designérů v historii dotkne dívky, které zrovna namalovala kostku v pastelových barvách, je logické, že to není ona, koho si všimne odborná veřejnost. Místo toho to bude on – superstar, která už má ve svém arzenálu pár prizek.
A tak se vracíme k naší otázce: kdo vlastně krade naše myšlenky? Je to dav yuppie, kteří se cítí pověřeni šířit svůj vkus na Instagramu? Nebo spíše umělecké kruhy, které se snaží zachytit novou estetiku, zatímco njih svíčková představivost víc hlodá, než tvoří? Možná obojí, možná ani jedno – je to o proměně vnímání, které nikdo úplně neuchopí.
Tak se zamyslete ještě chvíli: než se příště pustíte do rozboru cizího díla, zkuste se zamyslet, od koho vlastně vychází vaše inspirace. Jak říká stará pravda, každý je v něčem originální, ale všichni jsme také pouze výsledkem nekonečného řetězce vlivů. Takže vezměte do ruky sklenku a oslavte tu krásnou chaos, který tvoříme společně, aniž bychom si vybírali, kdo je autor a kdo je pirát. Protože pokud nám lze vytknout „krádež”, pak je to krádež, která nás spojuje.