V dnešní době, kdy si objednat večeři můžeš ze světa, ať už jsi na gauči nebo na vrcholu svého snažení, je otázka stravování nejen otázkou chuti, ale i prestiže. Města pulzují, bajky se vyměňují jako plechovky piva a jídlo, které si naservíruješ do papírové krabičky, se stává malým kulturním prohlášením, které ti může přivodit potlesk nebo naopak posměch. Kde se vzala ta podivná rivalita mezi pizzy dodávanou na kole a slavným burgerem Men in Black? Vzhledem k rozmanitosti moderního stravování se není čemu divit, že se na scéně ocitla i nečekaná bitva.
Pizza vs. burger – kdo má víc křupavosti?
Když svět objevoval pizzu, bylo to jako objevování Nového světa – bezprecedentní. Domnívali jsme se, že nejlepší pizza je pouze ta, která se opisuje v italských restauracích, ale s příchodem delivery služby se pizza stala symbolem lenosti. Přitom, pizza sama o sobě má neuvěřitelnou historii. O vědeckou zajímavost se postará skutečnost, že v roce 2017 byl pizza delivery v Americe tak oblíbený, že byl organizován fakticky největší závod na světě: Pizza běh, kde lidé závodili v dodávání pizzy, a to bez jakéhokoli rozlití omáčky. Jen doufám, že si začali hlídat, kolik kusů kdo sní, aby jejich jména nesplynula s nepopulárním „Cholesterol King“.
Burgery, ač k sobě mají neobyčejnou rivalitu, jsou jako lidé, kteří zakládají ekologický projekt, ale nikdy se vlastně neodváží zkusit to zelené smoothie – hezky vypadají, ale raději se drží klasiky. Milovníci hamburgerů sledují svůj oblíbený fastfood s takovým nadšením, že se na nádech sesedají jako supy nad zbytky oběda. Většinou se však při sklenici piva zapomene, proč jsou vlastně kvůli hamburgerům v bitvě s pizzou. Ale ve skutečnosti nám jde o víc než jen o aróma, které se nám dostává do nosu. S každým soustem cítíme historii, kontext a vnitřní rozpor.
Odtajněno: Jídlo jako statusový symbol
Jídlo se stává symbolem rozlišování mezi těmi, kteří si nárokují kouzla Michelin, a mezi těmi, co prostě touží po chutném občerstvení bez zbytečné teatrálnosti. V našich městech probíhá skrytý souboj entrecôte versus pizza „extra mozzarella“: zatímco jedni se vypařují s talířem houstnoucích steaků z drahých restaurací, druzí melancholicky krájejí tu neodolatelnou krabici z pizzerie, které se hlásí k těm slabším dnům. V tom je ta kouzelná ironie – jsou tu mezi námi lidé, kteří by jídlo sehnali snad i v mraveništi, ale skrytě prahnou po rutině a chuťových zážitcích, které dodávají jejich životu šmrnc.
Ve skutečnosti se jídlo stalo místem, kde v několika málo minutách utvoříme názory. Pro někoho je pizza jedinou volbou, pro jiného zase burger asi takovým ovocem zakázaným. Mnozí z nás tak v restauracích toužíme po zážitcích, a když si dáme slaninu s avokádem, cítíme se jako ochutnávači okouzlujícího světa. Je schován v detailech, v každém talíři bez ohledu na to, zda jde o jídlo z pizzerie, nebo burger z fastfoodu.
Z jídla se rázem stává vzrušující psychoanalýza společnosti a jejích hodnot. Ať už se rozhodneš pro vyhlášený burger, nebo naopak vytáhneš pizzu z krabičky, jediným výsledkem je zvědavost a sladká touha goût. Ale upřímně, kdo by se s tím něčím nezapojil do toho jídlo-módy, když to všechno se jí stejně odvíjí od tvého výběru? Město buší svým rytmem a každé sousto, o němž možná pánbůh přemýšlel, se děje právě teď.