Pečení chleba se v posledních letech stalo takřka městským kultem. Na Instagramu se nabízí široký výběr řemeslných boules, sourdough a jiných výtvorů, zatímco u domácích sporáků se rozjíždí nezastavitelný trend. Kdo dneska nejde na socialku hned po vypnutí trouby, jako by ani nebyl. Ale jak se z oblíbeného pokrmu vystavělo obrovské hřiště plné soutěživého pečení? Jak jsme si my, vyznavači rychlého života a nekonečného užívání si, zrodili z klasických pekáren naše vlastní gourmet svatyně? Pojďme prozkoumat tuto chlebovou byznysovou kulturu.
Zrno, z kterého si děláme své. Ne, tohle není pohádka!
Když mluvíme o chlebu, měli bychom začít u jeho nejzákladnější složky – mouky. Je to neuvěřitelné, ale víte, že před několika desítkami let jsme si s moukou mohli jen tak pohrát a udělat z ní lepidlo na hračky? V dnešní době je to však už magie, kterou si mixujeme s vodou a kvasnicemi, abychom do dvaceti minut na Instagramu ukázali své mistrovské dílo. Kdo by to byl řekl, že budeme dávat takovou váhu k těžké plechovce mouky místo k zábavnému večeru se stařeckým chlebem? Místo toho, abychom se přetahovali s kamarády nad koksovými večery, teď s každým lokem experimentujeme a snažíme se být pány našich pekáren.
Ale nejen trouba, i kombinace chutí se nezastavitelně vyvíjí. Které deviantní geny nám daly nápad proměnit klasické recepty v extravagance celé chutí tak, že se pečení stalo něčím, co potřebuje návod v délce románu? Často se potkávám s bratry a sestrami v kulinářském světě, kteří argumentují, s kým na dokonalosti si dají. S čím dál tím rozšířenějšími experimenty kolem fermentace, ořechových másel a rozmanitosti koření přichází na povrch nový trend – proč se spokojit s jedním chlebem, když si můžeme užít celou paellovou paletu?
Nejlepší dochucení? Život s chlebem
Všechny tyto trendy ale jen posilují jedno: chléb a jídlo obecně jsou něco jako moderní meditace. Kdo by pomyslel, že si z této špinavé činnosti uděláme svatý rituál? Po dlouhém dni v kanceláři, kdy se snažíte užívat života tak, aby vám okolo záviděli, přicházíte domů a místo vyhazování se do rychlého jídla, se potápíte do zázraků, které skrývá kuchyně. Naplněné pečícím plechem a vodou v dlaních, v hlavě máte primordální myšlenku: „Dneska udělám zázrak!“
A zatímco vy neúprosně oslavujete vynořující se chléb, ladíte si s přáteli chaty a těšíte se na sdílení pouhé hmoty, která je možná i nad vaše síly. Jídlo se stalo základem, nad nímž se rozvinulo umění a diskuzní platforma. Příležitosti uchopit swap receptů, oslavit bláznivé návrhy a vyzkoušet si místo na nudný večer, to je to, co potkávám ve zdejších neodolatelných toque klubech. A prostě mi to přijde vynikající!
Pečení chleba tak není jen o surovinách, ale o propojování příběhů. U stolu, kam jsme přilnuli, se vyměňují zkušenosti a radosti, ale i zklamání, když chleba zcela nevyjde podle plánu. Vaření, pečení, konzumace – to vše je hrou, která nás spojuje, přesně jako městská džungle, kde se potkávají hrdinové našeho každodenního života. A tak se zrní v mých prstech stává kulturním pokladem, který zasluhuje naši pozornost – a kdo by nechtěl ochutnat kousek hrdinského pečení z vlastních rukou?