Život v městských džunglích dnes připomíná spíše kabaret, kde se mísí ambice yuppies, smysl pro humor boomers a energií překypující carpe diam lidé. Na prknech, co znamenají svět, tančíme na hraně mezi důležitými rozhodnutími a naprostou každodenní absurdností. V tomto článku se pokusíme rozkrýt, jak každodenní zážitky v našich metropolích připomínají improvizované divadelní představení, ve kterém se humor, ironie a trochu toho punkového stylu prolínají se složitostí našich životních voleb.
Městské dobrodružství jako scénář k absurditě
Zamyslete se nad tím, kdy naposledy jste byli na ulici a zaskočil vás nějaký podivný okamžik. Možná to byl taxikář, který měl na sobě žluté křídlo a tvrdil, že v minulosti pilotoval letadlo. Anebo prodavač kávy, který se chlubil o tom, jak ho jeho kočka inspirovala k podnikání, a tak místo latte prodává kreativní zážitky. Kdo by si přál, aby život byl každý den jako součást scénáře absurdního divadla? V takových chvílích se ukazuje, že nám vlastně chybí víc než jen dvojkáva s madlenkovým syrupem. Chybí nám schopnost smát se sami sobě a brát naše životy s nadhledem.
A teď si to představte – město, které je zízkovým obdobím pro každého, kdo se snaží chytit rytmus. Fakt, který by vás mohl překvapit: dokonce i v tak pokročilé společnosti máme stále velký podíl lidí, kteří by si při nejlepším nevzali pečivo, pokud by to mělo být z bezlepkové pšenice. Vítejte v éře, kdy se zdravý životní styl stal náboženstvím a glutenová oblast očekává vydání svaté knihy. Zatímco se snažíme přežít ve víru různých dietních trendů, naše městské prostory se mění na verze satirické propagandy.
Rytmus městského životního stylu
Každodenní úkoly se mění na fascinující performance, kdy jeden kolega rozdává sušenky ze sklenice na plastické operace. Nezapomínejme na to, že nezdravé jídlo se stalo nesmrtelnou součástí našeho městského DNA. Kouření po jídle je pryč, místo toho se teď za rohem schováváme s avokádovými toasty a smoothie miste. Co se ale stalo se starými dobrými koblihami, které jsme milovali? Při pohledu na rapidně se zvyšující úroveň elektrizujícího mozečku městského obyvatele se zdá, že jiné hodnoty a tradice už neplatí.
Jaké je ale tajemství našeho úspěchu, pokud vůbec nějaké existuje? Odpověď není tak složitá. Jenom se musíme naučit brát život s nadsázkou a ochotou pokusit se o cokoliv, co nám prochází hlavou. V podstatě, odhodlat se k bláznivé variantě sportu je mnohem smysluplnější než pitvat se v papírování, které nikdy nepřišlo ani z Francie. Každý z nás by měl mít v sobě kousek spontaneity a vyrazit do víru městské komunální zábavy, jako například se nechat nahnat na zoufalou běžeckou soutěž na vzdálenost 5 kilometrů, ačkoliv je náš pohyb blízký tomu, jako bychom se snažili vytáhnout auto na křižovatce.
V každém případě, ať už se podle jedné nebo druhé strany pohybujete v prostoru, zapomeňte na stereotypy, které nás drží na uzdě. Pravda je, že život je absurdní divadlo, a my jsme hlavními postavami. Každý malý úlet, drobná provokace nebo legrácka mají schopnost rozjasnit den. Nakonec se může stát, že – jakkoli absurdní, občas otravné a vždy fascinující – naše existence je prostě skvostné představení, na které se vyplatí zajít.