V dnešním světě, kde je každý druhý obklopen voňavými chaotičnostmi gastro světa, si mnozí z nás možná občas říkají, co se vlastně stalo s naší láskou k jídlu. Původně jsme byli hrdí na obyčejné hotdogy, do kterých jsme s chuťovkou přidávali kečup a hořčici v přepychovém umění. Dnes? Dnešní gastronomové proměňují i ty nejbanálnější pokrmy na rozsáhlé degustace, na které by nebyl hrdý ani Michelangelo, a přitom zapomínají na to, že syté břicho je šťastné břicho.
A co s tím má společného moderní polovina generace yuppies? Ti chlapíci a děvčata, kteří se lezou do kabelky, kterou si před chvílí koupili o patnáct tisíc dráž, chtějí všechny naše smysly, a to za každou cenu! Proč byste měli očekávat, že se podíváte na obyčejný burger, když na Instagramu můžete vidět burger zdobený zlaceným listem nebo zašuměním laurou? Kdo by odmítl šálek kávy, který v příští minutě svým tweetem podpoří rozmach červených papriček nebo čehokoliv jiného, co by nevzal do ruky starý děda?
Gastronomická revoluce nebo prostá iluze?
Je to paradox. Odkud přišla ta změna? Proč se zjednodušené jídlo, které jedli naši rodiče i prarodiče, stalo tak málo dostatečné pro náročné jazýčky dnešního světa? Zajímavý fakt: V jednom prázdném přístavu v Itálii, kde dnes sídlí jedna renomovaná restaurace, prý vystavili pizzu za tisíc eur! Člověk by si mohl myslet, že na této pizze je snad posypané zlato, ale ne. Je to ‘jen’ kousek pečiva, který je ručně vyroben, doplněný o sofistikované přísady. V zasadě je to celé k smíchu. Je to relevanta o tom, jak moc jsme ochotni platit za kus umění, zatímco vedle sedí kdosi s počítačovou hrou v atraktivním fast-foodovém balení.
Ale co za tím vším vlastně stojí? Jak důležité je jídlo pro dnešní mladou generaci, která se rozplývá nad každou drobností na talíři? Je to snaha o uznání spíš než opravdový zájem o gastronomii, nebo snad touha odlišit se od konformity a stereotypů? Příště, když si objednáte pizza diavola ze slavné italské restaurace a dostanete k tomu sklenku šampaňského, vezměte si čas na měření, zda chuťově opravdu stojí to bývalý domovský vášně starých dobrých pizzerií na každém rohu!
Kde se tohle zastaví?
Jasně, každý má právo na avantgardní kulinářské zážitky. Ale kdy došlo k tomu, že lenost se stala uměním, a jídlo samotné se proměnilo v něco, co se musí uměle rajcovat? Zřejmě to je základní lidská povaha hledat vzrušení mezi okenními parapety a nastavenými poklesky viny, zatímco dnem za dnem balancujeme na hranici toho, co opravdu znamená vychutnat si jídlo. Když potom uvidíte, že vedle vás někdo s naprosto udiveným výrazem v očích poprvé vidí truffle, vzpomeňte si, že svět možná lépe poznáme, když jdeme zpět k základům.
Což se posunulo? Možná je čas zauvažovat o tom, že v restauracích s ‘hvězdným statusem’ se skrývají i takoví lidé, pro které by jako pro nás všechno jídlo bez šťávy od míchané majonézy bylo jako bezdomovci na hromadě pokladů. Takže, snažme se vrátit ke skutečnému jídlu, co nás udržuje naživu! A nelžeme si do kapsy, pizza ještě nikdy nebyla tím, čím se stala dnes, ale oslavy v komunitách s pořádnou peckou z pece zůstávají navždy.