V posledních letech se zdá, že každé „normální“ město se proměňuje v malé hipsterské doupě, kde je espresso dražší než poplatek za parkování. Na jedné straně máme místní kolekce umění, ekologickou módu a veganské restaurace s menu delším než román, a na druhé straně lidi, kteří exkluzivně vyhledávají místa, kde chybí Wi-Fi a kde se cereálie prodávají za cenu malého auta. Všichni se snaží přidat do svého života tu špetku autenticity, byť by to znamenalo zachraňovat želvy z moře nebo se vrhnout do divokého experimentování s kysaným zelím.
Přiznejme si to, málokterá kultura si zaslouží špetku debaty tak jako ta naše. Zatímco boomers s nostalgií vzpomínají na bezstarostný život v létech šedesátých, mileniálové procházejí městskými ulicemi s pohledem, který říká „ani pár minut bez Instagramu“. A tady je ten zábavný paradox: čím více se snažíte být „in“, tím více vypadáte jako postava ze špatného filmu. Stylisté by měli začít nabízet sofistikovaný program „Jak se vyhnout trendům a přitom být trendy“.
Skvělá pizza versus bezchutné tofu
Teď si vezměme takovou pizzu. Všichni víme, že pizza je královna večírků, skvělých schůzek a veškerého potěšení. Když si objednáte pizzu, nikdo se vás neptá na vaše životní rozhodnutí. U ní je to jasné: lotyšská mozzarella na tenkém těstě vs. tofu, které vypadá jako pokus o jídlo, když ho někdo zapomněl vařit. Tofu je jako ten nejzábavnější typ zábavy, který se chce zmocnit každého víkendu. Ale pojďme být upřímní, což je lepší trend? Budeš s přáteli na legendární ‚pizze na třetí‘ večírku, nebo se pokusíš přesvědčit lidi, že se letos budou nosit „tofu dny“?
A teď k překvapivému faktu: představ si, že 91 % lidí potvrdilo, že raději zahodí tofu na kraji talíře než by ho jedli. Vypadá to, že veganismus potřebuje pořádně šlápnout do pedálů, aby s tímto přístupem uspěl. Ale říkám si, je mi to jedno, dokud zůstaneme u hodnocení podle pizzerií a ne podle celkového počtu vyzvednutí pro veganské produkce. Jasně, naše města se mění, ale co když je třeba se trochu zklidnit a prostě si užít dobré jídlo bez environmentálního pocitu viny?
Co se nezmění
Mimochodem, zůstáváme pořád jako lidé s touhou po zážitcích. Nejsme tu, abychom se projevovali jako součást životního souboru recyklovaných nápadů. Ve skutečnosti, když se podíváme na fenomén „zážitkového cestování“, zjistíme, že ten, kdo se pokusí jít na serverové pozice v nudných firmách, nikdy zažije to, co nabízejí letadla a slevy na vstupy do zábavních parků.
Životní styl yuppie se od začátku vnucoval všude. Čím více Starbucks otevřeš, tím více lidí na to přistoupí. Naši rodiče túrovali po svých párty, zatímco my dáváme přednost mokrým, přetékajícím barům s názvy, které vypadají jako zašlé recepty. Ano, už jsme u konce s klasikou – žádné vyčítání bt. Na programu máme degustaci čehokoli, od koktejlu po aioli, a je nám úplně jedno, jestli se nám to bude líbit.
Teď si sedni a zamysli se: je to šílené, že jsme v houfu a my přitom toužíme po autentickém životě? Možná je na čase začít milovat život v jeho celistvosti, od pizzy po staré dobré cukrovinky, a soustředit se raději na to, co nám přináší šťastné vzpomínky, než na honbu za trendy, které se každý týden mění. Vždyť nakonec mám otázku na tělo: jsi raději s partou nad arzenálem tofu, nebo na místní pizzerii přivítáš těžké a mastné šťastné pocity?