V městském pulsujícím životě dáváme jídlu čím dál tím větší smysl. Snídaně je rituál, oběd je příležitost k sociálnímu setkání a večeře je prostě nutnost, abychom se dostali přes den. Ale co se stane, když si začneme hrát s kulinářskými trendy a snažíme se být cool, přitom se dostáváme do zóny, kde kardinálně selháváme? Pozorujte, jak ve jménu fotogenického jídla vznikají hotové gastronomické horory.
Městečko bohatých kalorických experimentů
Žijeme v době, kdy každý trošku chytrý kuchař ví, že dělá skvělou kariéru na Instagramu, když vytvoří pokrm, který se na fotce lépe vyjímá než ve skutečnosti chutná. Například, pokud byste zamířili k některé z trendy restaurací, zjistíte, že na svém talíři dostanete špenát obalený v zlomeném srdci rajčete, které bylo naplněno jakousi please-don’t-swallow-pasta, a celé to náhodou posypali edamame. Co se s námi děje? Občas připadám, že místo jídla dostáváme jakési kulinářské zrcadlo, které vypadá jako něco vypuštěného z Blízkého východu, ale ve skutečnosti by na to radši koukal pouze náš Instagram.
Zajímavý fakt, který vás šokuje víc než váš poslední Tinder zápas: mnozí lidé preferují estetiku jídla před jeho chutí, což dělá z některých nejvyhlášenějších restaurací skutečné gastronomické katastrofy. Nad jejich šlechtěním trpí jídlo. Nejdřív to vypadá jako umělecké dílo, a pak se vás jeho sofistikovaná estetika pokusí oslavit právě tak, že vás zbaví všech vašich kalorií. Pokud se takto budete snažit, je možné, že se místo náplně dostanete proklatě daleko od výživy.
Odvážní, ale opatrní
Být odvážný v kuchyni je jako snažit se skočit do bazénu bez vody. Voní to skvěle, obdivují to přátelé a zní to sexy, ovšem při prvním soustu si uvědomíte, že jste spíše poliš – místo chuťové exploze dostáváte do tváře sekanou, která má víc definic než váš oblíbený hipster. Je požehnáním mít kolem sebe lidi, kteří vaše snahy oceňují, i když ve skutečnosti jste udělali něco tak nepříjemného, že to lidé nechtějí ani ochutnat. Nevyjíždějte si na mě za to, že takové experimenty k obědu nás jako lidstvo posunou dopředu – neznamená to však, že všechno, co vypadá jako zlato, je ve skutečnosti zisk, drazí moji gastronomové.
Můžete se ale lehko utěšit příběhem o Guyovi Fieri, který se vydává na cesty, a popisuje svoje gastronomické dobrodružství. Tenhle chlapík ví, jak si užít každý kousek jídla, ačkoli většinu jeho pokrmů se od základu nevěří na nízkokalorickou stravu. A co na tom, že bude mít o pár kilo navíc? Jeho styl je radostně povrchní a jeho úspěch lze brát jako důkaz, že kulinářství je vlastně umění experimentování – a nezapomínejme na humor, který v tom všem hraje prim.
Gastronomie provázená smíchem
Město se stává labyrintem různých chutí a očekávání, a je na čase přiznat, že většina jídla je teď více než kdy jindy spojená s emocionálním prožitkem. Jídlo má moc sbližovat lidi, i když se pokrmy občas promění v úsměvné vzpomínky. A s jídlem i příběhy, které ho doprovázejí, se člověk naučí, jak si užívat život, a být schopen procházet všemi jeho překážkami s rozesmátým jazykem.
Není tedy divu, že ve světě, kde je umění jídla čím dál víc stylizované a přetvořené, je možné potkat partu, která si z kulinářských katastrof dělá srandu. V tom našem městě plném cool lidí si platíme kafe, objednáváme burrito s quinoou a tadá! Srdce nám bije víc pro zkušenosti než pro výživu. Tak si dávejte pozor, co si objednáváte, protože jak jsme několikrát zmínili, ve vaší misce se může skrývat víc než jen chutě – může tam být i příběh, který odstartuje vaši kulinářskou cestu, ať tak či onak.