Žijeme v době, kdy se na talířích vaří víc trendy než v kuchyních masterchefů. Všechny ty instagramové fotky s raw jídlem a exotickými komplikacemi nadšeně lákají naše chuťové pohárky, abychom zkusili něco nového. A co to vlastně znamená? To, že sushi se nedávno stal oblíbenou pochoutkou pro yuppies a všechny ostatní, kdo mají ambice v životě přežít – a to s chutí. Tak jak se z japonského pokrmu k lenošení na gauči dostala až do místních hipsterských bister?
Když se v Amsterdamu devadesátých let začalo sushi poprvé prodávat na ulicích, nikdo nepředpokládal, že se z tohoto rybího snacku vyklube tak obří žrout. Jedno jídlo obalené v algech si našlo cestu do srdcí městských dobrodruhů, kteří byli tou dobou nasycení nudnými pizzy a hamburgerovými monotoniemi. Sushi se nejenom orchestru s vášní rozlévalo v ručně malovaných misách, ale našlo si své místo na stále populárnějších happy hours s příjemně nachlazeným saké. Snad nejvíc šokující je, že průměrný Japonc má sushi na talíři několikrát týdně, zatímco naši yuppies ho konzumují spíš jako statusový symbol.
Trend vs. Tradičnost
Jakmile se sushi stalo trendy, začali se kolem něj motat lidé s povrchním povědomím o asijské kultuře, přičemž si osobovali privilegium říkat „já sushi miluju!“ Zároveň ale mnozí z nich neznají základní etiketu a snahu o čerstvost, což nás všechny přivádí do svízelné situace. Takže sice svítí slunce nad našimi Instagramovými profily se sushi rolemi, ale kolik z nás ví, že v Japonsku je konzumace sushi rukama naprosto běžná? Náš kamarád Daniel to třeba nevěděl a tak se snažil každý kus elegantně rozložit na malinké kousíčky pomocí hůlek, což svým přátelům připomínalo spíše skládání origami než pojídání čerstvé ryby.
Vytvořit umění sushi není jen o slepování různorodých ingrediencí na sebe. Umění je to, co udělá šéfkuchař zakončením otázek „je tam dost wasabi?“. Skutečně umění vyžaduje hodiny osvědčeného tréninku, což je u nás takřka neznámé. Zatímco se sushi barů rozrůstá jako houby po dešti, dost máme podezření, že většina kuchařů neumí správně krájet ryby. A tak se nám občas dostává na talíř jakýsi „fúze sushi“, což je ve skutečnosti bláznivá varianta s klobásou a tatarskou omáčkou. Vodilo by se vám prát o tento pokrm?
Bezstarostné casual burčákové sushi
V poslední době se potkáváme se vznikem netradičního způsobu myšlení, který přistupuje k jídlu víc jako k nějaké „jednoduché“ zábavě. Sushi už není jenom o luxusu, ale také o supernaturálních kombinacích. Co teď tak osvěžující lehce nakyslé cuckové sushi s ananasem a bosým hrdinou z baru s burčákem? Zní to šíleně? To je ale přesně pointa! Dnešní generace má zažitou myšlenku, že jídlo by mělo být legrace. Ať už si to někdo přeje nebo ne, sushi je teď ve spojení se vší touto „kulturní lajdáckostí“, což může v konečném důsledku šokovat puritány z tradičních japonských restaurací.
Tak co si dneska objednáme? Pixelově dokonalé sushi balíčky pro Insta foramco nebo páteční večerní flákačku v polovině trendy bistra? Na výběr je grupa „vygumovaných“ nekompromisních požitkářů v křupavých oblecích, kteří si nenechají ujít zlatou příležitost „odhazovat trend zbožňovaného sushi“, nebo klasy s malými nůžkami v rukou snažící se vysekat náročné origami na talíři. Sushi totiž není jen jídlo, to je také životní styl, a kdo ho neochutná, jakby neprožil celý jeho potenciál.