Večírky, které se táhnou až do rána, hladiny alkoholu stoupající směrem k obloze a ranní kocovina, která láká na pizzu. To vše jsou neodmyslitelné součásti života každého, kdo se snaží užívat si jak městské, tak nočního pískoviště. Avšak umět správně opustit takovou událost, aniž byste se stali terčem posměchu, je dovednost, kterou mnozí z nás postrádají. Jak na to? Tady je pár triků, které byste měli mít uloženy ve své „sorry, musím jít“ lítosti.
Proč je odchod umění?
Zde nastává ta kulišárna – představa, že až se v 5 ráno ocitnete na parkovišti s frustrovaným odvozem, je samozřejmě strašidelné. Věříte, že ubíjející pohledy kolegů, kteří vás zachycují, když se snažíte nenápadně zmizet, jsou lepší než kocovina v souvislosti s přehnanou včerejší večerní domluvou. Mistr odchodu ví, že je třeba umět odcházet jako rocková hvězda po koncertu; prostě vpadnete, uděláte svoje, a pak raději zmizíte dřív, než začnete ztrácet kouzlo. Víte, že i ze skupiny teplejších kamarádů se můžete snadno stát ‚ten, kdo neměl na pokojovou službu‘? Takže umění odcházení je životně důležité.
Strategie k nezapomenutí
K dosažení úspěchu musíte naplánovat alespoň tři různé scénáře. Věřte nebo ne, pravá drzost tkví v preciznosti. Nejdřív se naučte kontrolovat čas; špatný moment pro odchod je během večera, kdy pokud se rozloučíte, ostatní si začnou povídat o osobním životě, a vy se budete cítit jako abnormální prasečí hřebínek. Vhodnou chvilku hledejte v okamžiku, kdy se na parket dostane hit, který máte rádi, ale nabízí spíše prostor k pokecání a delšímu sezení. Místnost se rozproudí a vy bílé pivo v ruce opustíte bez povšimnutí.
Důležitým faktorem pro nezapomenutelný úprk je vždy mít alibi. Optimální scénář je třeba vymyslet o několik drinků dřív. Například: „Musím jít, než se tenhle skvělý pohovor, co jsem měl, stane novou historkou.“ Ale pozor – alibi nesmí být příliš emocionální. Naopak, s kombinací humoru a lehké ironie vzbudíte dojem opravdu důležitého důvodu. Člověk si totiž neočekává, že se mu mentor karijérného koření přímo v krku změnil na lososovou specialitu.
Pohádkové odcházení na dosah ruky
Co se týče stylu odchodu, tak hravé gesto je vždy povinné. Vlastně si opravdoví géniové osvojili osvědčený odchod s humorem. Zkuste se i jednou ušklíbnout, když na vás někdo nečekaně zavolá, a se zlomeným srdcem opusťte večírek se slovy: „Mám tu skvělé jídlo, které se na mě těší.“ S těmi výrazy se totiž nikdo nebude cítit jako loser oblíbené party.
Z pokusu o odchod se stává vzrušující hry, v níž je výhrou vaše důstojnost a pocit lehkosti na duši. Nakonec, život je příliš krátký na to, abychom se trápili přehnaným poflakováním mezi vyprávěními „kdo, s kým a kde spacerou“! Proto není nic lepšího, než se naučit umění elegantního odchodu. Podejte ruku, usmějte se na ostatní, ať vědí, že právě odcházíte jako vítěz – nikoliv soudný.