Když se zabýváme dnešním stylem života yuppies, boomers a dalších generací, je jasně patrné, že moderní kariéra není pouze o sedění v kanceláři a plnění úkolů. Spíše se zdá, že se ze stresujících pracovních dnů stává nová forma umění. Každý den mobily vděčně berou do rukou lidé, kteří se snaží vyvážit pracovní nasazení s naplňováním svých snů. Avšak jaký je skutečný název této surrealistické kariérní jízdy, na kterou se všichni chtějí připojit?
Na počátku příběhu této kariérní žumpy stojí fascinující fakt – víte, že v některých městech se lícní kosti staly novou měnou? Ne, nevtipkuji. Představte si situaci, kdy se lidé navzájem přetahují o to, kdo bude schopný udělat „stylové“ selfie v kavárně s názvem „Kariérní kafe“. Tento obrázek se dostane na sociální sítě a s ním i pověst postavy, která během jedné kávy změní svět. S rostoucím počtem „vysněných“ lidských krys, které se snaží šplhat k úspěchu, je jasné, že odrazový můstek ke slávě je třeba brát s nadhledem.
Kde se v tom všem ztrácí duše?
Není těžké si představit, jak se ve zmiňovaných kavárnách roje lidí snaží bavit o nesmyslech, které nazývají kariérním rozvojem. S pohledem upřeným na menu, které vypadá jako mystické malířství, slévají se před vámi příběhy o neprůhledných schůzkách a grindenoise, který se voní jako čerstvá káva, avšak ve skutečnosti zachycuje vnitřní bezútěšnost. Kdo by to kdy řekl, že už tyto hovory nebudou o hlubokém smyslu, ale o tom, kdo měl více sledujících a lépe střižený oblek? To se srdce opravdu rozpláče.
Jakmile se na scéně objeví mantra „carpe diem“, vzduch prosycený umělým úspěchem se stává hustším než porce brokolice s nízkým obsahem tuku. Je to jakési luxusní bláznivství, které se snaží zapadnout do trendů, jež jsou stejně proměnlivé jako burzovní akcie. Na jedné straně se zdá, že tato kariérní soběstačnost posílila, ale vnitřně protestuje proti dekadentnímu poflakování, které nedokáže úplně zamaskovat pocit, že perfektní selfie nic nezmění.
Ironie úspěchu
Problém nastává, když se času, který máme, začíná ztrácet. Pracovní týden je zpět a tahle zbabělá, moderní doba plná multitaskingu a přetíženosti pomalu tlačí na naše nervy. Zatímco se snažíme dosáhnout úspěchu a jedním prstem posunout svět, ti šťastní, kteří si našli klid v malých věcech, jsou nepochybně ti, kteří ovládli umění – „mít pohodu“. Je to jako sníst dvacet korun značkové čokolády, a navíc se rozplynout na balkóně s drinkem v ruce. Kdo by nechtěl takové momenty?
A pak je tu tragédií ironie zkreslené reality, která vede k otázce, co vlastně znamená mít úspěch? Je to jen další přetvářka, jež zvoní na telefon, nebo jde o skutečné naplnění? Každopádně, šum kolem nás je tak přesvědčivý, že přecházíme k záležitostem na povrchu, zatímco pod tím se schovává hluboká melancholie. Ze sklenice se nám daří vychutnat karikaturu úspěchu, ale pod maskou skrytá prázdnota se rozrůstá, jako by nám připomínala, že slunce září nejen přes okno nablýskané kanceláře.
Zkrátka, pokud se chcete do této žumpy pohodlně usadit a příliš se nepozastavovat nad tím, co jste vlastně udělali, měli byste mít na paměti, že i na vrchol se dá dostat s humorem a ochotou přetvořit kariéru na neustále se vyvíjející hru. Takže si dejte drink, usmějte se a vzpomeňte si, že na cestě za úspěchem není nic špatného, pokud máte kolem sebe přátele, kteří umí oceňovat ironii této pohádky.