Káva. Pro někoho pouhý stimulant, pro jiné sakrální nápoj, bez kterého je ráno jako šlehnutí do zadku mrazenou rybou. Tato hnědá tekutina nás nepřestává fascinovat. Kávové rytmy večerních barů pokropených modrým neonem, povzbuzení na vánočním trhu anebo voňavé hrnky v hipsterských kavárnách zdobí naše životy a tmelí naše sociální vazby. Ve světě yuppies a carpe diem nadšenců se ranní šálek kávy proměnil v událost. A co víc, zdá se, že pití kávy se na rozdíl od vztahů s expartnerkami jen tak nevypařuje.
Káva jako moderní náboženství
Jedním z fascinujících faktů o kávě je, že byla v historii považována za drogu. Ano, dobře slyšíte! Představte si situaci: roku 1675 britský král Charles II. měl takový strach z revoluce, že zakázal její prodej! Dnes bychom se smáli neuvěřitelným pokusům o její potlačení, zatímco si vychutnáváme rituály spojené se svojí oblíbenou kávou. S každým šálkem a každým nádechem vůně z kávy proklouzne cítění posvátnosti do života, jako kdybychom atraktivně tančili v rytmu hipsterské elegie pro náš vlastní osmdesátkový film.
Pak tu máme samozřejmě oblíbené “latte art”. Co to znamená? No, že se káva stává plátnem pro umění. Baristé, ti moderní alchymisté, se učí najít krásu v mléčné pěně, která má za úkol způsobit, že si vaše játra pomyslí: „Dneska je ten den, kdy budu heroický!“ V takovém světě je důležité, aby vaše káva vypadala jako oblíbený umělecký směr v galerii, a ne jako rozmazání barvy na starém plátně. Takže pokud váš barista vytvoří cappuccino se srdíčkem, víte, že vám dal víc, než jen kofeinovou injekci – dostali jste kousek jeho duše.
Odborníci na kávu aneb jak na to go pro
Všechny trendy přípravy kávy, jako jsou cold brew či nitro coffee, nás vtahují do nekonečných debat o tom, jak na to. Jedna generace sází na caverny savé, zatímco druhá se rituálně snaží najít dokonalý poměr kávy a vody, jako by se snažila o svatou grál všech baristů. V každém koutě města vznikají kávové laboratoře – místa, kde něco z předchozího odstavce vyčteme v podání konzultanta na pět hodin. Kluci a holky v saku pozorují, jak se tváří vaše míchačka na espresso, jako kdyby vám dávala osobní rozbor o vašem duševním stavu.
A samozřejmě, pak už je tu víno. Nebo by bylo lepší říct, že skutečný návrat z provozu přichází, až se nad kávou zamyslíte a vztáhnete ke sklenici něčeho lehce opojného? Kdo má čas na vybírání židlí v parku, když může mixovat lahodné vintage cuvée s příslibem, že příští cíl bude Michelinovým hvězdám nebo charitativním večeřím za zdmi kyberpunkových lokálů?
Život je pestrý jako kávové variace a pro všechny ty yuppies, boomery a moderní hrdiny platí jedno: důležité není jen to, co pijete, ale jak se odvahu opít do imaginárního šálku s půlměsícem v ruce, protože tahle vášeň je spjata se vzpomínkami a zpětným zrcátkem, skrze které procházíme. Tak popíjíme kávu, pijeme víno, vzpomínáme na skvělé chvíle a důležitější než cíl je cesta.