Život je kurva krátký, a tak se snažíme vytěžit z každého momentu maximum. Venta, brunch, happy hours – všude kolem nás je poptávka po zážitcích. I přesto, že žijeme v době, kdy je všechno na dosah ruky, zdá se, že umění naplno žít a neriskovat při tom psychickou sebedestrukci je pro mnohé z nás oříšek. Jak najít rovnováhu mezi zdravým užíváním si a přehnanou sebestředností? Zřejmě budeme potřebovat více než jen pár dobře napsaných citátů na Instagramu.
Plnění snů nebo prchavé iluze?
Kdo by nechtěl mít Instagram plný snových míst a zážitků, které vypadají jako z reklam? Ale co z toho, když se stresujeme tím, co si o nás myslí soused nebo ten chlap, co se nás snaží předhonit v počtu followers? Ano, je to ironie: snažíme se o život naplněný okamžiky, zatímco se zapomínáme skutečně prožít. Věděli jste, že podle nedávného výzkumu 80 % mladých lidí prožívalo v posledním roce nějakou formu duševního vyčerpání? Vypadá to, že jsme se naučili jen stahovat videa z YouTube na „Jak se bavit“, a zapomněli jsme na základní věci – jako si skutečně užívat přítomnost.
Důležité je rozlišovat mezi opravdovým zážitkem a tím, co si kvůli sociálním sítím nebo reklamám namlouváme. V dnešní době jsme nuceni se přizpůsobovat nerealistickým standardům. Je jednodušší stát se influencerem než příklady zdravého, šťastného života. Tím se dostáváme k bodu, kdy je třeba si položit otázku, zda jsme naživu pro sebe, nebo pro lajk od cizí osoby, jejíž jméno bychom ani neznali, kdyby nás nepotkal ve frontě na latte.
Od zmatku k jasným prioritám
Ale co s tou odpovědností za vlastní radost? Možná je čas se zamyslet nad tím, co opravdu chceme. Ano, život je příliš krátký na to, abychom se báli, ale neměl by být ani tak turbokineticky rychlý, abychom se utopili v chaosu. Ať už to znamená jít si zaplavat, navštívit novou restauraci nebo udělat něco šíleného a spontánního – jak říká staré přísloví, „carpe diem“. Ale neznamená to bezhlavě se vrhnout do víru instantních zážitků.
Místo toho bychom se měli naučit říkat nestydaté „ne“ všemu, co nás vyčerpává. Způsob, jakým se k sobě chováme, je rozhodující. Skutečné prožívání života nespočívá jen v extázi nebo euforii, ale také v umění si dopřát klid a vychutnávat si maličkosti, které nám život nabízí. Zní to víc jako úkol pro meditaci? Možná, ale je důležitější si to srovnat v hlavě a nevzdávat se své individuality, zatímco se pokoušíme zapadnout do škatulek.
Život je jeden velký experiment
A kupodivu – život je jedna velká experimentální hra. Všichni jsme pokusní králíci na laboratorním stole a není žádný univerzální návod. Nepotřebujeme kouče ani kurzy, abychom si uvědomili, že skutečné naplnění přichází zevnitř. Někdy je prostě fajn si lehnout na gauč s pizzou a podívat se na oblíbený seriál. Kdo řekl, že každý den musí být epický? Není žádná hanba zažít obyčejný den, kdy se prostě neděje nic extra vzrušujícího, ale cítíme se v pohodě a spokojení.
Nemyslete na to, co si o vás ostatní myslí. Důležité je, co si myslíte vy sami o sobě. Oslava drobných úspěchů a uhýbání od neustálého porovnávání se s těmi, kteří udělali něco „víc“, je cesta, která vás posune na vaší životní stezce. Nakonec si uvědomíte, že důležité není, kolik příběhů máte v kapse, ale jaký příběh si vytvoříte v srdci. A to, pánové, je důležitější než jakýkoliv blogový post.