V dnešní digitální době, kdy naše životy ovládají sociální sítě, je snazší než kdy jindy si budovat image a influencerství. Ale co se stane, když vyprší platnost vaší životní karty a odejdete z této pláně? Překvapivě, některé duše se rozhodnou nevzdávat svého místa na slunci a začínají žít virtuálně dál. Co nás to učí o kultuře, v níž se spojení s digitálním světem stalo klíčovým? Na tuto otázku se pokusím odpovědět ve stylu, který je pro tento web typický – s špetkou ironie, humorným nádechem a odvahou porušit konvenční přístupy.
Síla digitálního dědictví
Zatímco většina z nás se snaží udělat si jméno jako živí jedinci, “mrtví influenceři” ukazují, že ani smrt nemusí být překážkou pro vybudování značky. Fantastickým příkladem je účet na Instagramu, který patřil jednomu rockerovi, jehož stylový influencer byl oceněn po jeho odchodu z tohoto světa. Jeho rodina se rozhodla pokračovat v šíření jeho odkazu prostřednictvím repostování jeho nejznámějších fotek a citátů. A co víc, během pouhých několika měsíců si získal desítky tisíc sledujících. Zajímavé je, že i po smrti přitahoval pozornost víc než mnozí jeho žijící kolegové. Takže, pánové, pokud plánujete nechat po sobě nějaký odkaz, naplňte svůj Instagram těmi nejepičtějšími fotkami. Třeba se dočkáte pozdní slávy.
Etika mrtvé popkultury
Když se bavíme o digitálních duších a jejich vlivu, je dobré se zamyslet i nad etickými otázkami. Je v pořádku profiltrovat smrt jako marketingový nástroj a zisk? Na jednu stranu by se to mohlo zdát jako skvělý způsob, jak uctít památku, na stranu druhou je to formulace jakési “současné popkulturální necromancie”. Lidstvo sice přežilo staletí bez Instagramu, ale rozhodně mu chybělo duchovní influencerství, které dnes přichází. Proč tedy nevyužít social media jako osvěžující hrob jako službu lidstvu při uctění památky těch, kteří odešli?
Ale teď vážně, co kdyby se, po vzoru výše zmíněných, přihlásil třeba Albert Einstein ke slovu na Twitteru? Magie digitálního světa je v jeho schopnosti adaptovat se a překonat smrtelná omezení. Právě tak můžeme napravit nejen naše zlozvyky, ale i skvělé nápady, proto se nebojte postnout fotku svého hodinkového válce, i když bude na tom hrobě ležet už třicet let!
Život po životě: kam směřuje influencerství
Jakým způsobem tedy influencerství přežívá, když se ti, kdo jej vytvářeli, projdou skrze bránu “na druhou stranu”? Je možné, že v budoucnu uvidíme trh s digitálními hologramy, které vyplní prázdné místo po hvězdách, jež odešly? Možná, že budeme svědky trendu, kdy nebudou čtyřicátníci bourat internetové platformy, ale umělé inteligence napodobující legendy popkultury. Takže, Rihanna by mohla konečně být “Vždy online”. Myslíte, že někdo zažívá skutečné šampaňské na pohřbu, nebo je to spíš marketingový tah?
Za poslední léta se i tradiční hráči jako YouTube začínají s tímto trendem srovnávat a podporují různé projekty na udržení památky umělců živých i mrtvých. Je to pro náš svět smysluplné, když se točí ve spirále cyklického obsahu? Nebo jsme se posunuli na jinou úroveň? Možná jednotlivé postavy živé kultury vytváří vlastní spirituální pakty, aby se spojily při hledání smyslu, zatímco my, v horách neukojených scrollování, sledujeme aktualizace z pekla!
Následující generace se s tímto fenoménem opravdu popasují, až na ně přijde řada. Kdo by byl pomyslně na vrcholu popularity, kdyby smrt neměla poslední slovo? Každopádně, je dobré mít na paměti, že nic není černobílé. Možná, že influencerství po smrti je novou cestou, jak si hrdě říkat „Žil jsem, žiji dál a shlédni na mě z oblohy“. Nikoho nepřekvapí, když se ti, kdo přišli o život, v návalu perverzní touhy po pozornosti stanou duchovními guruy s velkým vlivem na mainstrem.
Takže, co si z toho vzít? Možná bychom se měli naučit více žít teď, dokud můžeme, protože později se stáváme influencerem bez nutnosti chronického scrollování. Who knows?